Arménská genocida začala před 108 lety, v Praze se vzpomínalo na její oběti

Proč jste se zúčastnila uctění památky obětí arménské genocidy?

Letošní účast měla pro mě lehce jinou rovinu, neboť jsem v loňském roce obdržela státní vyznamenání Arménie, udělené prezidentským dekretem.  Arménie má nejen pohnutou minulost, ale i současná situace v oblasti Náhorního Karabachu přináší další oběti. Hrdost, odhodlanost a touha po svobodě Arménů v každé době zcela jistě zaslouží úctu nás všech. Podobné akce vždy ráda podpořím, neboť to považuji za důležité z pohledu uchování si v paměti utrpení, které každá genocida přináší civilistům. Zároveň chci věřit, že připomínání těchto obětí by mohlo být výstrahou pro další generace.

Od této genocidy uplynulo již více než sto let. Učí se o ní dostatečně v hodinách dějepisu?

Abych pravdu řekla, nejsem obeznámena se současným stavem rozsahu informací v hodinách dějepisu o tomto velmi smutném období Arménů. V každém případě bych byla příjemně překvapena, pokud je vůbec zmíněno. Pravdou je, že toto téma je i pro média velmi okrajové.  Moc tedy děkuji za příležitost se k arménské genocidě vyjádřit a připomenout tak těžké období země, která se nám může zdát zeměpisně vzdálená, ale zločiny proti lidskosti neznají hranice.

Jsem přesvědčená, že k pochopení stávajícího nastavení mezinárodních vztahů zemí nejen v Evropě je důležité znát jejich historii, neboť právě ta ovlivňuje naši současnost i budoucnost.

Jak vnímáte odkaz této strašné události pro současné a budoucí generace? 

S Armény se potkávám nejen v České republice, ale znám Armény žijící ve Francii, v Libanonu, kde jsou velmi početné diaspory. Genocida Arménů přinesla vlnu uprchlíků nejen do relativně blízké Sýrie, ale i do zemí daleko vzdálenějších, kde dnes žijí již po několik generací. Co je však pro ně zcela typické, je právě oddanost Arménii, uchování si svých kořenů a národních tradic, uctívání své historie a touha po svobodě a míru v zemi svých předků.

Byla bych samozřejmě velmi potěšena, kdyby si současné i budoucí generace nás všech takzvaně poučily a obdobné hrůzy se již nikde ve světě neopakovaly. Obávám se však, že bych byla nazvána naivní idealistkou, kterou se rozhodně necítím. V každém případě je dobré si takové události připomínat a to i se všemi důsledky pro příští generace.

Jste ráda, že většina evropských států tuto genocidu nezpochybňuje?

Na to asi nemohu ani odpovědět jinak, než že jsem samozřejmě ráda. Zejména mě ale těší, že genocidu Arménů uznala naše země, to je pro mě velmi důležité.

Jsem daleka hodnotit postoje ostatních zemí, které tak ještě neučinily. Obdobné akty jsou vždy výsledkem diplomatického jednání a postoj každé země se samozřejmě odvíjí také od historických vazeb s Arménií.

Jsem však názoru, že každá genocida by měla být odsouzena a zpochybňovat počty obětí mi nepřijde vhodným důvodem k odmítnutí tohoto politického aktu. Pro mě osobně počty obětí nehrají velkou roli, neboť každá jedna oběť genocidy si zaslouží úctu a uznání.