Anarchie a totál chaos Visáčů aneb Takhle si to užívají, když je jim šedesát!
30. března 2020 15:15
Nutno uznat, že ten letošní byl opravdu nešťastný vzhledem k pandemii koronaviru a následným restrikcím vlády, které zastavily i kulturní život v republice včetně koncertní šňůry Zámků.
Ale zpátky k jejich novince. Zatímco na předminulém albu jsme slyšeli: „Takhle si to užíváme, / když je nám padesát,“ letos v únoru oslavil textař a zpěvák Jan „Hony“ Haubert už šedesátku, kytarista a doprovodný zpěvák Michal „Pixies“ Pixa ji oslaví v dubnu, a ani zbývající členové kapely Vladimír „Savec“ Šťástka, Ivan „Hroch“ Rut a Jiří „Sweet P“ Pátek nejsou o mnoho mladší. Přesto se však únava materiálu naštěstí nekoná.
Tucet syrových punkových nářezů má, až na dvě výjimky, stopáž kolem dvou či tří minut. Rázný otvírák alba Nestojí mi nemá nic společného s erektilní dysfunkcí, jak by se snad z názvu mohlo zdát. Text je plný dvojsmyslů ohledně exhibicionismu politiků dle pořekadla Jména hloupých na všech sloupích.
Následující Vegetarián odkazuje na povídku Ladislava Klímy Jak bude po smrti a variuje její charismatické pořekadlo Obešel já polí pět v příběhu pěstitele přírodních psychedelik. Tam-tam obsahuje vesele trylkující kytaru, typickou pro již zaniklou skupinu Požár mlýna. Text je ozvěnou toho, co se povídá na punkové scéně o jejích aktérech: „Fanánek hraje v pornofilmu s Hájíčkem. / Každej to ví a někomu to poví, / je to tam-tam.“
Hitový potenciál má určitě nekompromisní vypalovačka Hrubý Jeseník: „Zase jsem moč neudržel, / pochcal kamaráda, / eště jsem se tomu / půlhodiny chechtal. / Zase jsem se neudržel, / vyhulil jsem jointa, / řek jsem, co si myslím/ a řek jsem to pětkrát.“ Ve středním tempu se nese Rasů kandidát o venkovském antouškovi, kandidujícím do Poslanecké sněmovny, který se přiznává, že: „Žeru psy a mám je rád“. Kromě nasamplovaného štěkotu a foukací harmoniky příjemně překvapí i verši: „Když jsem však jedl kólii, / myslel jsem, že se pozvracím.“
První stranu LP (nahrávka samozřejmě vyšla i na vinylu) uzavírá Anarchie, což je hudebně naprosto perfektně vystřižená coververze Anarchy in the UK od Sex Pistols, v níž se nám zpěvák „Hony traktorista“ svěřuje, že jeho snem je být hospodským.
Druhou půlku desky otvírá rychlý a úderný Pičus, se stopáží 1 minuta a 49 sekund nejkratší pecka alba, pojednávající o jednom sebestředném jedinci s narcistní poruchou osobnosti. Svižná je také adaptace básně Karla Jaromíra Erbena Polednice. Přiznám se však, že v tomto případě mi veselý punkový háv k hororové předloze příliš nesedí, byť hudebně není Polednici co vytknout. Pomalejší Fedor Frešo je pocta předloni zesnulému univerzálnímu baskytaristovi ze Slovenska, který hrál například i s Collegium Musicum Mariána Vargy, pročež jsou ve skladbě prvky jazzu, což kupodivu vůbec nevadí.
Přesný je popis byrokratického procesu v kousku Na úřadě: „Temný chodby, / to je úřad./ Vem si číslo, / čekej, čekej. / Vyplň žádost, zaplať kolek. / Datum, podpis/ a přijde výzva. / (…) Tumáš elektronický podpis! / Kafka by byl nadšenej.“
K písni Pípa si kapela přizvala na hostovačku houslistu. Text reflektuje současnou českou politickou mizérii, kterou rozetne až muž za pípou smířlivým moudrem: „Všem by nám bylo líp, / kdyby lidi pochopili, / že život je jen vtip.“ Souboj kytary a houslí v sólu pak vzdáleně připomíná Slade ze sedmdesátých let.
Závěrečná pětiminutovka Zlověstně palmy šumí je pomalé a vskutku zlověstné reggae o zodpovědném plavčíkovi, který se snažil vyrvat slunečník z oka hurikánu, avšak nevyhrál a odletěl v poryvu vichru do neznáma.
Visací zámek svou novinkou rozhodně nezklamal, naopak potvrdil své neotřesitelné místo na špičce českého punku. Lze se jen těšit na brzký konec koronavirové karantény a pak vyrazit na jejich koncert zapogovat a zazpívat si nové pecky s kapelou. Punk s vámi a vše zlé pryč!