Dnes Pátek - zatazeno 18°C
Zítra Sobota - jasno 22°C
Pátek 29. 3. 2024
Svátek má Taťána
Nabídka pro inzerenty
Inzerujte na serveru www.prazskypatriot.cz za zvýhodněné ceny.
Žižka zpitej pláče, Karlín má černou duši, všichni na Petřín! V jakých písničkách narazíte na Prahu?
Pohled z Vyšehradu na centrum Prahy. Foto: JP

Žižka zpitej pláče, Karlín má černou duši, všichni na Petřín! V jakých písničkách narazíte na Prahu?

My jsme ti Pražáci, vltavská krev, třesem se na práci, každej jak lev, my Prahu nedáme, radši ji zbouráme. Odrhovačku Čí je Praha? Naše! zná snad každý. Písniček o Praze je mnoho. Starších i novějších. Metropole zkrátka inspiruje. I její jednotlivé čtvrti. Pojďme se některými písničkami projít.

O to, aby v zapomnění neskončily staropražské písničky, pečuje především kapela Patrola Šlapeto. „Ku Praze uhání vlak, v něm krásná dívenka tak, jede do města, aby užila, co na venkově chudák ztratila. Pepíčku, těš se, Mařenko, načpak, až půjdem z hospody, budem se mačkat,“ zpívá se třeba v písničce Ku Praze uhání vlak.

A do jakých hospod se v časech staré Prahy chodívalo? Z centra pěkně na Královské Vinohrady, ale také do Vršovic, do Karlína, na Břevnov i na Pohořelec, a samozřejmě i do Holešovic na Výstaviště.

Některé staropražské písničky pojednávají o jednotlivých čtvrtích. Namátkou: Na Františku v Celetný ulici („uvidíš tam prkenici“) je o centru, Má roztomilá Baruško o posvícení ve Vršovicích („Když jsem přišel do Vršovic na posvícení…“). „Na Pankráci, na malém vršíčku, stojí pěkný stromořadí,“ zpívá se pro změnu v písničce Na Pankráci. Písnička V tom Šáreckém údolí je věnovaná Divoké Šárce („Pražáci jdou do Šárky…“), zmíněno tam je i Podolí. Dalo by se pokračovat.

Žižka zpitej pláče, Karlín má černou duši

Praha ale inspirovala nejen staropražské autory. Třeba kapela Sto zvířat jednu ze svých písniček nazvala Žižkov: „V kapse mi zbyly čtyři kila, až na ten křik je všude klid, jestli tě žízeň zaplavila, můžeš si oko vystřelit, tramvaje zvoní umíráček, z hospod zní hudba sekaná a Žižka zpitej nahlas pláče v sedle velkýho potkana. Před mauzoleem psího trusu zní disco a pak Requiem, kýč přesně podle mýho vkusu a na to se teď napijem.“

Šlágrem se stala písnička Ivana Hlase Karlín. „Karlín, má černou duši, Karlín, tamtamy buší. Karlín – má zvláštní chuť, vzduch je jak rtuť, překrásně voní.“. Písnička vznikla dávno před povodněmi, které v roce 2002 Karlín vyplavily, když ji ale Hlas zpíval po povodních na koncertě pro Karlín, mnoho lidí mělo v očích slzy. Hanspaulce Hlas věnoval zase písničku Hanspaul city: „A dem to táhnout až do rána na Hanspaul city.“.

Opuštěný kufr na nádraží Praha-střed

„Tak jako věkem starší intelektuálská partička z prominentní Prahy 6 měla svůj Houtyš a Hanspaulku, my našli svůj domov ve vskutku lidovém Braníku,“ uvedl kdysi frontman skupiny Tři sestry Lou Fanánek Hagen.

„Ve středu jsem na Kovárně, ve čtvrtek jsem na Kovárně i v pátek jsem na Kovárně, v sobotu zas na Kovárně. Každej den jsem na Kovárně, na Kovárně… V Braníku,“ zpívají Tři sestry například v hospodské „hymně“ Kovárna.

Nádraží Praha-střed (dnes Masarykovo nádraží) zmiňuje Hana Zagorová v písničce Kufr: „Stojí opuštěný kufr na nádraží Praha-střed, nikdo neví, kde se vzal a kam chtěl jet, co teď. Starý opuštěný kufr, převázaný špagátem, stojí se mnou na peróně devátém.“.

V písničce Krev a šroubky zase zpívá o soše na Akademii věd, na Národní. „Tak už to bude tři sta let, co na mou přilbu orel slét, co do ruky mi dali kopí a místo šatů jen dva copy, jsem socha, která oči klopí z Akademie věd. Hluboko dole tančí svět, svůj pomatený menuet, tanečník tanečníka střídá a prosperitu svrab a bída. A vlastní jméno hlavní třída, vždycky prý naposled.“.

Ve starým parku na ostrově Kampa

O Petříně a Kampě zpívá Zagorová v písničce Lásko kolem nás: „Ty ani nevíš, kolik psaní jsem ti psala a pak je chodívala trhat na Petřín. Kolikrát ve snech jsem se s tebou líbavala, dvě jména na Kampě jsem po zdech tajně psala a v parku k svému stínu kreslila svůj stín.“.

Petřín je zmíněn i v písničce Sladké mámení, kterou nazpívala Helena Vondráčková a populární se stala hlavně díky filmu S tebou mě baví svět: „Léta tryskem pádí, čas nikoho příliš nešetří. Rychle k městu zády, nebo jako v mládí na Petřín.“.

Kampa je ústředním místem písničky Jampadampa, nazpívané Lucií Bílou. „Ve starým parku na ostrově Kampa bubnujou kluci jampadampa jampadampa. Ne, nelehnu si na trávu, nedám si ruce za hlavu, já už jsem jiná, a to není fér, připadám si jak voayer.“.

Na začátku devadesátých let nazpívala Bílá píseň Láska je láska, podle které se „po Petříně válej šílenci z celý Prahy“. Videoklipem k písni se tehdy bavil celý národ. Kritici ho považovali za zvrácený a neetický, jeden čas se dokonce mohl vysílat v televizi až po dvaadvacáté hodině.

A přece je nádherná… Tak se jmenuje písnička nazpívaná Petrou Janů. Celá je věnovaná Praze, která je tam ale zmíněna jen jednou – „má Praha pyšná výsledky…“ . Janů je silně spjata s Dejvicemi, kde velkou část života bydlí, a tak není divu, že to o sobě zpívá v písničce Má to fór. „Má to fór. A o to tady kráčí. Má to fór, a proto tě mám radši. Má to fór, už nejsme protihráči. To má fór, i když jsem dejvická, už nevadí, že jsi z hor.“.

Znám taky jednu z Dejvic

Dejvice jsou svérázně zmíněny i v hitu kapely Yo Yo band Rybitví, kde jsou jmenované především mimopražské obce: „Pičín, Kozolín, Řitka, skvěle složená kytka…, Rybitví, Rybitví, Rybitví, ani tam to není špatný, Rybitví, Rybitví, Rybitví, tam je to celkem fajn…“. V písničce se ale taky zpívá: „Znám taky jednu z Dejvic, ta tam toho má nejvíc…“.

Radůza zase v písničce Blondýnka letmo zmínila Anděl: „Blondýnko maličká, ulízni lokny, v taxíku na zdraví moje si lokni. Tramvaje z Anděla plujou za vokny do tmy, kabát dopni a skousni ret.“.

Na světoznámou hudbu Bedřicha Smetany Vltava, která je symbolem Prahy, nazpíval působivý text Karel Gott. „Znám kraj, kde zlátne réva, a poutník netuší, že proud řeky se vlévá tam večer do duší…“ A tak bychom mohli pokračovat – Praha zkrátka nikdy nezevšední!

Poděkování vojákům Rudé armády za osvobození (nejen) Prahy v roce 1945 nazpívala v 60. letech Marta Kubišová. Po listopadu 1989 uvedla, že má písničku Cesta stále moc ráda. „Už nikdo neví, kdo ji hýčkal na rukou, chlubil se její perletí. K přečtení není ani nápis azbukou, kdopak ví, kdo písně na ni hrával…“


Autor: Anna Skálová

Franz Kafka očima studentů: vernisáž výstavy

27. března 2024 v 05:40

V Betlémské Kapli se v pondělí 15. dubna koná od 10 do 12 hodin vernisáž výstavy s programem.

Výstava: Krása bez závoje v Galerii Villa Pellé

26. března 2024 v 15:29

Galerie Villa Pellé připomene od 5. dubna jednu z klíčových osobností českého poválečného figurálního malířství Jiřího Načeradského, od jehož úmrtí v dubnu uplyne rovných deset let. Výstavní síň od přízemí po půdu zaplní jak Načeradského ikonická díla z let 1967–1972, tak jeho dosud ne plně...

Setkání s osobností české fotografie: Michael Hanke

26. března 2024 v 08:12

Michael Hanke začal fotografovat až ve svých čtyřiceti letech, za krátkou dobu získal řadu významných ocenění v soutěžích jako jsou Czech Press Photo, Sony World Photography Awards, International Photographer Of The Year i dvou druhých míst v jedné z nejprestižnějších světových soutěži, World...

Další články
Nahoru