Ženský sexturismus: sugar mamas

Při čtení tohoto článku možná někoho napadne, že jsme vhledem k poněkud odlišné ekonomické situaci ještě tak daleko nepokročili, že se nás fenomén takzvaných sugar mamas netýká.

Pravda. V našich poměrech je i v dnešní době mnohem rozšířenější ona klasická varianta, ženské zlatokopectví. Ale o tom, že se i v Praze vyskytují první vlaštovky, jsem se přesvědčila při hledání materiálu na mou připravovanou knihu Ukradená objetí.

Svůj dramatický příběh mi tehdy vyprávěla i šedesátiletá podnikatelka, majitelka luxusního butiku, která se zamilovala do mladičkého prostituta a jeho přízeň si kupovala nejen penězi, ale i drahými dary. Sprostě ji okradl a zmizel.

Z toho plyne, že i v hlavním městě je třeba mít se na pozoru. I zde totiž žije mnoho bohatých žen, ovdovělých či rozvedených, a právě ty se stávají snadnou kořistí společníků, nahých uklízečů, prostitutů… všech možných uspokojovatelů – spekulantů.

Ulovit bohatou Evropanku

Ulrich Seidl, rakouský režisér, o nich natočil film. Jmenuje se Paradise: Love /Ráj:Láska/ a promítal se na letošním Febiofestu. Bere si na mušku po lásce žíznící bělošky, statné padesátnice, které vyrážejí do Afriky, aby si tam splnily svůj sen: sex s mladým, oddaným hochem.

Feministickým metrem měřeno na tom není nic špatného ani divného. Tyto ženy, sexuální turistky, si počínají stejně jako jejich mužští kolegové po celá desetiletí v Thajsku. Nemusejí být milionářkami, ale ve srovnání s chudými domorodci jsou až neskutečně bohaté, tudíž žádoucí.

Chudí mladí domorodci, jimž se podaří ulovit bohatou Evropanku, si polepší nejen finančně, ale získají i vyšší společenský status. Jejich vysněnou metou je oženit se s běloškou a získat v její domovině státní občanství.

Z toho plyne logická otázka: jsou i ženy schopny rozlišovat mezi obchodem a láskou? Vidět v domorodých mužích to, co skutečně jsou, tedy prostituty? Rakouský režisér Ulrich Seidl se domnívá, že ano.

Po staletí obhajované privilegium

Zde však jde o něco jiného. Ženská varianta sexturismu a sexu se zajíčky provokuje po všech stránkách. Boří totiž několik mýtů najednou. Ukazuje stárnoucí ženu jako sexuální bytost – dříve neslýchaný, přímo nehorázný jev.

Staví ji do vůdčí role: tím, že si taková žena muže platí, nad ním uplatňuje svou převahu a bere tím mužům jejich po staletí obhajované privilegium. Stává se uctívanou (byť třeba současně vysmívanou) živitelkou v zemích chudoby, o jejíž přízeň spolu soupeří plážoví pikolíci.

Jak tristní, napadne každého soudného člověka. Samozřejmě je tato brutální výpověď o nespravedlnosti světa smutná a ještě k tomu občas vede i k tragickým koncům.

Sexuální kontakty s vrstevnicemi

Z dobře informovaných zdrojů vím, že se největší počet sugar mamas vyskytuje nikoli v Německu nebo Holandsku, jak jsem se domnívala, ale ve skandinávských zemích.

Zaopatřené, osamělé a po lásce prahnoucí Švédky, Norky a Dánky na afrických plážích, daleko od svých domovů, prožívají nové jaro. Mnoho z nich se po intenzivní zkušenosti s živočišným teplem a servilní mužskou přízní do Afriky vrací.

Někdy dokonce za jedním konkrétním oblažovatelem, čímž je položen základní kámen jeho brzkého osvobození a, paradoxně, ženina citového zotročení, nezvládne –li to a do svého objektu se zamiluje.

Tmaví mazlíci se sice zpočátku nechávají poručníkovat, vychovávat a peskovat za chyby. Ale jen do té doby, než v bohaté Evropě zapustí kořeny. Na „cukrovou mámu“ i projevy vděku pak rychle zapomínají a navazují sexuální kontakty se svými vrstevnicemi, jež jsou pro ně žádoucí – nejen eroticky, ale i z hlediska zplození potomka. Zralé dámě zbudou jen oči pro pláč.