Zelená lobby na pražské lesy nenaléhá

Sedmdesát procent všech lesů v Česku se může pochlubit ekologickým certifikátem se zkratkou PEFC  (Programme for the Endorsement of Forest). Ta je celosvětově nejrozšířenějším osvědčením trvale udržitelného hospodaření v lesích. Kromě Česka PEFC dominuje také v ekologicky vyspělém Rakousku, Německu či Skandinávii.

Naproti tomu systém FSC (Forest Stewardship Council), který pochází z dílny Greenpeace, se podařilo ve větší míře protlačit zatím jen v Rumunsku, Polsku či Rusku, tedy zemích, které poskytují surovinu levněji. Není náhoda, že hlavním zdrojem dřeva švédského výrobce nábytku IKEA, který rovněž stál za zrodem této údajně „superzelené“ nálepky, jsou jeho lesy v Rumunsku. I když se teď společnost prezentuje jako ekologicky odpovědná, je zjevné, že tím maskuje vlastní ekonomické zájmy.

Ekologie nebo peníze?

V Česku se systém FSC uplatňuje pouze na necelých 50 tisících hektarů, což jsou asi dvě procenta z celkové lesní plochy. Za jeho masivnější rozšíření u nás lobbuje především hnutí Duha v čele s Jaromírem Bláhou, který je zároveň vedoucím ekologické sekce FSC v Česku. Podle něj aktuální certifikace nezaručuje dostatečně šetrné hospodaření v lesích, například ochranu lesní půdy.

Podle vyjádření hnutí Duha na jejich webových stránkách výrobky označené logem FSC prokazují, že použité dřevo pochází z lesů, kde se zdravě hospodaří.

Zdravé hospodaření však podle odborníků musí splňovat i PEFC.  „Jedná se o dva rovnocenné systémy se stejným posláním – chránit lesy. To, že jsou oba certifikáty totožné, potvrdil Evropský parlament, Evropská komise, Evropská obchodní komora, Světové spotřebitelské fórum či Světový fond na ochranu přírody,“ upozorňuje profesor Vilém Podrázský, předseda České akademie zemědělských věd.

Většina lesů v Praze má dvojí certifikaci. V praxi je to však administrativně a finančně náročné.

Faktem také je, že standardy systému PEFC se revidují v pětiletých cyklech, jejich cílem je implementace nových vědeckých poznatků, závěrů mezinárodních úmluv vztahujících se k obhospodařování lesů, změn národní legislativy i praktických zkušeností z dosavadního využívání certifikačního systému. Do revize se zapojují odborníci z řad vlastníků lesů, zpracovatelů, vědeckých institucí, akademické obce, státní správy včetně neziskových organizací. I kritici této certifikace měli možnost se jeho revize a připomínkování zúčastnit. Konkrétně Hnutí Duha však této možnosti nevyužilo a konstruktivní diskuzi se vyhýbá.

Dalším nástrojem nátlaku na české podniky je, že o jejich dřevo už brzy nebude za hranicemi zájem. Tento argument zase kategoricky odmítá ministerstvo zemědělství. „Tvrzení ekologů je ryze účelové. Pro další rozvoj tuzemského dřevařského průmyslu je dlouhodobě nutná podpora výroby nových výrobků s vyšší přidanou hodnotou a s vyšší konkurenceschopností na domácím i zahraničním trhu. České dřevo má v zahraničí dobré renomé i odběr. Meziročně došlo ke zvýšení exportu jehličnatého a listnatého řeziva o 138 tisíc krychlových metrů,“ podotkl Patrik Mlynář, náměstek sekce lesního hospodářství.

Ministerstvo zemědělství se rovněž nechalo slyšet, že se „zelenou“ lobby nenechá vydírat. A vzdorují zatím i vlastníci lesů, pro které by poplatky za další certifikaci znamenaly značnou ekonomickou zátěž. Nejvíce by přechod na jiný systém zasáhl státní Lesy ČR nebo Vojenské lesy a statky ČR. „V roce 2016 jsme zaplatili za certifikaci PEFC uplatněnou na státních lesích ve správě LČR, tedy za 1,2 milionu hektarů lesa, celkem 2,3 miliony korun – tedy necelé dvě koruny za certifikovaný hektar lesa. Dalších pětapadesát tisíc korun stál členský příspěvek. Pokud jde o FSC, úplné a věrohodné náklady na certifikaci lesů systémem FSC neznáme. Předpokládáme, že jen za vlastní certifikaci bychom zaplatili minimálně deset až pětačtyřicet milionů korun,“ upozornila mluvčí Lesů ČR Eva Jouklová.
K tomu je potřeba připočítat ekonomickou újmu vlastníků lesů z plnění přemrštěných ekologických požadavků, kterou lze odhadovat ve výši mnoha desítek milionů korun ročně, a dále zvýšené roční administrativní náklady v řádu jednotek milionů. A to není všechno – další nemalé náklady znamenají členské příspěvky a poplatky za užívání loga FSC.

Z nátlaku ekologů nejsou nadšení ani soukromníci. „Přestože to vypadá jako debata dvou ekologických táborů, jde jen o peníze. FSC se všemi možnými prostředky snaží navyšovat počet svých členů – důvodem není nic jiného než jejich zisk,“ vysvětluje senátor a zároveň majitel lesních pozemků Tomáš Czernin.

Nářky nábytkářů

Někteří tuzemští nábytkáři si ale začali prostřednictvím médií stěžovat, že se ocitli v pasti. A pomáhají tlačit na vlastníky lesů, aby se podvolili přáním ekologů. Například podle Tomáše Lukeše, tajemníka Asociace českých nábytkářů (AČN) jsou prý dodávky tuzemských firem pro českou pobočku IKEA významné. „Jde asi o třímiliardový roční obrat a přibližně o dva tisíce přímých zaměstnanců, plus další dva tisíce lidí u subdodavatelů,“ nechal se slyšet.

Zajímavostí však je, že ještě koncem loňského roku se snažil Lukeš prosadit rovný přístup k oběma 
certifikačním systémům. Není tak jasné, čím byl během několika měsíců způsoben tento názorový veletoč.

Potíže má údajně i tradiční výrobce nábytku Jitona. „Naše společnost vyrábí v České republice a využívá ve větší míře lokální zdroje dřeva,“ napsal místopředseda představenstva Martin Kovář v dopise asociaci nábytkářů, v němž žádá o podporu při prosazování certifikátu FSC. „Zdroje v ČR nejsou dostatečné pro zajištění potřeby českých dodavatelů společnosti IKEA. Hrozí situace, že budeme nuceni dovážet dřevní materiál z Polska či ostatních států, což samozřejmě ohrozí nejen naši konkurenceschopnost, ale i všech dodavatelů, pro které platí systém FSC.“

Když nábytkáři neuspěli u ministerstva zemědělství a Lesů ČR, obrátili se v dopise na premiéra Bohuslava Sobotku. V něm tvrdí, že hrozí útlum nebo přesun podnikatelských aktivit, investic i zakázek mimo republiku. Jenomže podle klíčových zástupců českého dřevozpracujícího průmyslu nemohou čeští vlastníci lesů za chybně nastavené smlouvy mezi jimi a společností IKEA. Podle Hospodářské komory je však důležitější odbourání mimocelních bariér obchodu, než řešení certifikace dřeva.

Firem, které dodávají IKEA je však jen několik. Měnit kvůli tomu certifikaci většiny českých lesů tak není logické ani ekonomické.

Podle Mikhaila Tarasova, celosvětového manažera IKEA pro lesy, chce firma dosáhnout do roku 2020 sto procent dřeva z udržitelnějších zdrojů. Podle odborníků ovšem není FSC surovina o nic více udržitelná než PEFC. Shodují se na tom, že jde tedy spíše o byznys, než ekologii.

Případná změna certifikace se netýká jen vlastníků lesů, ale také všech navázaných firem. Může tedy dojít ke ztrátě tisícovek pracovních míst. 

„Celé je to o tom, že za certifikát FSC se musí tvrdě platit a lidé a firmy s ním spojené z toho mají dobře prosperující obchod. Potřebují ale páky na to, aby za něj platilo co nejvíc firem. Jednou z nich je vydírání dodavatelů, kteří pohrozí ukončením nebo ihned ukončí odběr zboží bez certifikace FSC. To se bohužel týká i různých českých firem, které jsou pod tlakem nábytkářské společnosti IKEA,“ vysvětluje předseda Společenstva dřevozpracujících podniků Petr Pražan.

K požadavkům nábytkářského koncernu IKEA zaujala jasné stanovisko i řada dalších českých profesních organizací. Chtějí se společně zasadit za zrušení mimocelních bariér, kterou požadavek na zavedení druhé srovnatelné certifikace v českých lesích FSC představuje – namísto přenášení dalšího administrativního a ekonomického zatížení na vlastníky našich lesů. Cílem zástupců certifikace PEFC je nyní společně s vlastníky lesů, zpracovateli dřeva, představiteli nábytkářského i papírenského průmyslu přesvědčit obchodní řetězce typu IKEA o smysluplnosti uznávání obou certifikačních systémů jako rovnocenných a zaměnitelných. PEFC společně s dalšími organizacemi a odborníky vyzvali premiéra Vlády ČR, aby se situací zabýval.

Reakce hnutí DUHA je zde: http://www.prazskypatriot.cz/hnuti-duha-diskusi-o-systemu-pefc-ani-dnes-neodmitame/