Velikonoce Michala Davida: buďme na sebe méně nevraživí

Už máte upletenou pomlázku, aby pod pláštíkem Velikonoc vaše žena takříkajíc dostala beztrestně maličko na zadek?
Nějakou pomlázku bych doma určitě objevil a s výpraskem pak můžu začít. Ale vážně – s tou šupačkou to nijak nepřeháním. Moje žena je prima člověk. Snad si to o mně myslí taky.

Svátky budete slavit v Praze nebo zase někam zmizíte do zahraničí, jak je u vás často zvykem?
Předpokládám, že letos budeme doma. Jen to počasí kdyby už bylo o něco vlídnější. Kdyby to pomohlo, těch pár na zadek bych si pomlázkou kliďánko uštědřil sám.

Kde je to doma? V Praze, pokud vím, už nebydlíte.
Máme domek v Křeslicích, což je z Prahy coby kamenem dohodil. Upřímně, musel by tím šutrem asi hodit olympijský vítěz. Takže to raději poopravíme – bydlíme za Prahou, coby dělem dostřelil.

Proč zrovna Křeslice?
Protože mám rád svůj klid a to místo mi vyhovuje. Činžáku obsypanému nájemníky a neustálého ruchu v něm jsem si užil dost v mládí. Budějovické náměstí se za tu dobu hodně změnilo, „můj“ činžák nikoliv. Je stále stejně oprýskaný, jako roky předtím.

Za tu dobu se ale mohlo změnit i vaše publikum. Pozorujete tuto proměnu i na svých koncertech?
Neřekl bych, že by k nějaké výrazné proměně došlo. Před nějakými pětadvaceti lety na moje koncerty chodily děti nebo lidi do pětadvaceti let. Ti jsou dnes pochopitelně starší a na koncerty chodí i se svými dětmi. Což je velmi milé.

A co je ve vašem životě nemilé, jestli vůbec něco?
To víte, že se někdy něco najde. Třeba pražská magistrála, ta je pro mě nemilá. Řidič mi jistě porozumí, když odsuzuju přetnutí Václavského náměstí komunikací, která od Venclplacu odděluje Národní muzeum. Preferuju podzemní komunikace, jak třeba tunel Blanka. Škoda že povede jen mimo město. Z Václaváku bych vyhnal všechna auta a jednou pro vždy z něho udělal pěší zónu. Pak ještě něco – kéž bych se dožil toho, že někdo vymyslí způsob, jak Prahu zbavit smogu.

Myslíte si, že jste společenský člověk?
Nebráním se být mezi lidmi, aniž bych zrovna stál na jevišti. Jenomže každý máme jiný pohled na život. Já například v dětství s kamarády nikdy nehrál fotbal, neskákal panáka nebo tak něco. To jsem raději doma fest cvičil na piáno. Svým způsobem jsem byl jako dítě dost uzavřená povaha.

V dospělosti si už na nějakého toho panáka třeba občas skočíte.
Na toho kresleného na chodníku pořád nikoliv. Ale na panáka v příjemném baru? Proč ne, vždyť přece budou Velikonoce. A buďme aspoň o svátcích na sebe méně nevraživí. Takže hledejme v životě více pozitivních momentů a opravdu nejen pražským patriotům vinšuju veselé Velikonoce!