Stromy se ve městě nevyvíjejí přirozeně, říká soudní znalec

Městské části Prahy jsou v zájmu bezpečnosti nuceny k různým úpravám zeleně (výběrově i ke kácení), s tím se ovšem nechtějí smířit někteří obyvatelé. Je kácení stromů skutečně něco násilného, nebo je to zcela přirozená součást životního cyklu zeleně v zástavbě?
Doba života dřevin je dána geneticky, ale odvíjí se také od povahy místa, kde se daný jedinec nachází. Stromy, které dospěly, prostě odumřou. Ve vysoce kulturní krajině, zejména v zástavbě, nemůžeme připustit manifestační destrukci, tedy zjednodušeně řečeno nechat strom postupně spadnout. Mohlo by to totiž vážně ohrozit jak člověka, tak i to, co člověk vytvořil, například budovy a kulturní artefakty. Proto je nezbytné toto nebezpečí v krajních případech včas eliminovat.

Lze si představit bezzásahovou péči o městskou zeleň bez kácení či výrazných úprav, nebo je nutná její citlivá, ale aktivní kultivace člověkem?
Záleží na tom, z jakého pohledu se na problém díváme. Životní prostředí je složitý systém, který se skládá ze tří základních subsystémů: přírodního, umělého a sociálně-ekonomického prostředí. A my se můžeme na problém podívat buď pouze z hlediska ochrany přírody, nebo z hlediska komplexní péče o životní prostředí. První přístup je samozřejmě velmi populární, ovšem omezuje se na biologické chápání problematiky v kombinaci s estetickými motivacemi. Druhý přístup zohledňuje kromě přírodního prostředí navíc i sociálně-ekonomické a umělé prostředí.

Ponecháme-li stromovitou zeleň samovolnému vývoji, zvýšíme bezpečnostní rizika, a tím se zhorší stav prostředí umělého i sociálně-ekonomického. Co je platný krásný strom, když svým pádem rozbije střechu školky, nebo dokonce poškodí zdraví člověka?
Stromy v městském prostředí se v žádném případě nevyvíjejí přirozeně a bezzásahovost nemusí být vždy zárukou jejich kvality. V každém případě je nutná průběžná péče o zeleň, i když v některých případech může zdánlivě působit negativně.

Jak lze vůbec posoudit zdraví stromu, co všechno se dá změřit, vyhodnotit, analyzovat, abyste mohl říct, zda je strom v pořádku či nikoliv?
Zdravotní stav se posuzuje podle znaků, které umíme vyhodnotit třemi způsoby: okulárně, odebráním vzorků kůry či dřeva a metodami elektro-diagnostickými. Nejméně přesvědčivé jsou metody posuzování zdravotního stavu okulárně, protože jsou zatíženy značným subjektivismem. Metody elektro-diagnostické, které zahrnují ultrazvuk, odpor stromu vůči půdnímu prostředí či míru impedance, jsou naopak velmi objektivní, dají se ovšem používat omezeně, protože jsou závislé na klimatických podmínkách, tedy i na ročním období.