Školní jídelny slaví sedmdesátiny. Od čeho upustily, o čem se minulým generacím nesnilo?
19. října 2015 10:31
„Kolem školních jídelen panuje mnoho klišé,“ uvedla herečka Markéta Hrubešová, která provázela programem dvoudenní konference Českomoravského odborového svazu pracovníků školství k 70. výročí vzniku školních jídelen, jež se uskutečnila v pražském hotelu Olšanka. Konference se je pokusila vyvrátit.
Oceněni byli nejlepší zřizovatelé a školní jídelny z různých míst Česka i Slovenska. Mezi nimi i městská část Praha 10, která před pár lety soustředila školní jídelny pod jednu organizace – Školní jídelnu Praha 10.
Jaroslav Vrtiška z této organizace uvedl, že dnes už obhospodařují 10 tisíc strávníků. Připravují obědy i svačinky, někde si děti dokonce mohou vybírat z čtyř až šesti obědových menu nebo je tam bufet, kde si děti samy vybírají, co si dají. Organizace dělá pravidelné průzkumy o stravě – i šestileté dítě má podle Vrtišky názor, co chce a nechce jíst.
Ryba je jednička, králičí burger, šťávy
Organizace boduje s projektem Ryba je jednička, kdy se ryby snaží dětem zatraktivnit, aby jim chutnaly. Dětem je připravována třeba lososová polévka. Nevšedně jim připravují i luštěniny – třeba v podobě puku.
„Vyhlašujeme různé měsíce. Měsíc chřestu, jahod, podzim ve znamení zvěřiny,“ řekl Vrtiška. Důležité jsou podle něj dotace od městské části, bez nich by to nešlo. Další ocenění byla z různých koutů obou republik – z Ostravy, Pardubic či třeba Nitry.
Oceněná vedoucí školní jídelny v Otrokovicích Anna Vičánková řekla, že dětem k obědu nachystali kupříkladu takovouto zdravou a chutnou variantu: mrkvovo-dýňový krém, králičí burger s pohankovou kaší, salát z červené řepy a ovoce v jogurtu. Jinde zase nakoupili odšťavňovače a dětem dělají čerstvé 100% šťávy, na dalších místech nahradili tatarku jogurtem a strouhanku kukuřičnými lupínky.
Situaci v severských zemích zmínila AnnaKarin Quetel Karolinska z Institute Stockholm. Švédsko a Finsko podle jejích slov poskytují všem dětem od 6 do 16 let obědy zdarma. Švédské děti mají ve školách školní restaurace, salátový a zeleninový bufet, mají rády ryby, nemají tam sladkosti či chipsy.
V Japonsku se učí pít mléko podle nás
Češi i Slováci mohou být potěšeni pochvalou, kterou pronesla profesorka Hiroko Nakazawa z japonského Nagana ocenila české a slovenské školní stravování dětí, především podávání mléka dětem. Uvedla, že k japonským jídlům se mléko nehodí, snaží se ale výzkumem zjistit, jakou formou by jim mohlo být podáváno.
Jsou však i problémy. Někteří rodiče na obědy pro své děti nemají peníze. Zatím je to řešeno regionálně a za pomoci neziskových organizací, ministerstvo školství ale chystá systémové řešení.
Náměstek ministryně školství Stanislav Štech uvedl, že je ho třeba. Klára Bílá z tiskového oddělení pro náš portál dodala, že ministryně chystá dotační program, protože „je jí stydno za to, že některé děti oběd nemají zajištěný.
Děti, které mají od lékaře předepsanou nějakou dietu (například bezlepkovou či šetřící), jedí jiné jídlo než ostatní. Rodiče se vždy se školou dohodnou, zda jim budou speciální jídlo vařit ve škole, budou je dovážet, nebo si je budou nosit z domova.
Rodiče platí jen za potraviny
Rodiče platí jen za potraviny, z kterých je oběd přichystán, vše ostatní – mzdy, věcné náklady, práce – je hrazeno z veřejných peněz. V každé škole tak může oběd vyjít na jinou sumu, možné finanční rozpětí pro různé věkové kategorie určuje vyhláška o školním stravování. Je třeba vařit vyváženě, podle spotřebního koše, lze ale používat i polotovary, jsou-li nezávadné.
V ČR je nachystán návrh vyhlášky o regulaci reklamy a prodeje potravin v prostorách školy (automaty, bufety). Předseda Českomoravského odborového svazu pracovníků školství František Dobšík upozornil na nízké ohodnocení kuchařek či vedoucích jídelen, spadajících do kategorie nepedagogičtí pracovníci.
Europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL) uvedla, že projela stovky českých škol a „nezažila, že by se někde nevařilo dobře“. Chutnalo jí i v minulosti, když sama byla školačkou. Evropský parlament podle ní projednává Zprávu o posilování dětí a boji proti chudobě, kde je doporučení, aby státy zajistily podporu sociálně slabým, tedy i obědy.
Pestrá minulost školních jídelen
Jitka Krmíčková představila Almanach o školních jídelnách, kde je uvedeno, že po 2. světové válce trpělo mnoho dětí podvýživou, projevovaly se problémy z nesprávné výživy. K prvnímu legislativnímu řešení školního stravování došlo v roce 1953. V 60. letech zaznamenalo školní stravování rozmach.
V 70. letech rozmach pokračoval, projevila se ale nevybavenost jídelen. Fungovaly bezmasé pondělky (pamětníci si jistě vzpomenou třeba na buchtičky se šodó), děti musely porce dojídat. V roce 1990 se na dva miliony dětí stravovalo v asi 10 tisících jídelnách, později byly hliníkové příbory vyměněny za nerez.
Minulý režim dbal podle jejích slov na dostatek kvalitního mléka, i na to, že zavářka musí být jiná než maso. Jedna z účastnic konference Marie Bielezsová dodala, že od některých předlistopadových jídel se zbytečně ustoupilo. „Třeba od brambor s kefírem, je to dobré a zdravé,“ uvedla. „Tehdy byl problém peníze za potraviny utratit, dnes je problém s penězi vyjít,“ shrnula Krmíčková.