První příznaky se objevují mezi 15. až 35. rokem života, odpovídající léčbu dostává jen pětina pacientů. Proto podle profesora Arenbergera narůstá riziko vzniku přidružených chorob
22. října 2016 09:14
První projevy lupénky neboli psoriázy se objevují nejčastěji mezi 15. až 35. rokem života, v zásadě ale onemocnění může propuknout v jakémkoliv věku. „Lupénka je chronická, nepřenosná a bolestivá nemoc, na kterou neexistuje léčba ve smyslu trvalého vyléčení. Můžeme ji však velmi úspěšně léčit. Bohužel mnoho pacientů s psoriázou zbytečně dlouho strádá, protože nemají přístup ke správné a účinné léčbě,“ říká profesor Petr Arenberger, přednosta Dermatovenerologické kliniky Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.
I když se lupénka nedá nikdy zcela vyléčit, spolupráce se zkušeným lékařem – specialistou na léčbu lupénky a nastavení optimální léčby je pro další vývoj nemoci zásadní. Pokud nemocný není léčen odpovídajícím způsobem, hrozí riziko vzniku souvisejících onemocnění a další zhoršení zdravotních problémů.
Klíčem k úspěchu je včasná a vhodná léčba
Včasná diagnostika a zahájení správné léčby jsou pro průběh nemoci a následně i kvalitu života pacienta stěžejní. „Správně léčený pacient s psoriázou je téměř bez příznaků, nevyskytují se u něj žádné přidružené choroby, případně je jejich výskyt minimální, a má výrazně kvalitnější život s pravděpodobností dožití se dlouhého věku. Oproti tomu neléčený či špatně léčený pacient má ložiska na většině povrchu těla, častěji ho postihují související onemocnění a kvalita života je nesrovnatelně horší,“ vysvětluje profesor Arenberger. U těžkých případů je při nedostatečné léčbě prokázáno zkrácení života u mužů o 3,5 roku, u žen o 4,4 roku.
Lupénka je často doprovázena přidruženými chorobami, které jsou vyvolané chronickým systémovým zánětem probíhajícím při psoriáze. Nejvíce přidružených zdravotních problémů se vyskytuje u pacientů se závažnou (středně těžkou a těžkou) neléčenou psoriázou.
Přibližně u 34 % pacientů se může vyvinout psoriatická artritida, vedoucí v některých případech k nevratnému poškození kloubů. Mezi související nemoci patří také idiopatické střevní záněty, kardiovaskulární onemocnění, obezita, diabetes a metabolický syndrom zahrnující vysoký krevní tlak, zvýšené tuky v krvi či zvýšenou rezistenci na inzulin. K tomu se přidává riziko rozvoje psychiatrických nemocí jako deprese, psychické strádání a zvýšený sklon k sebevraždám. Mimo to má psoriáza dopad na vztahy v soukromí, ve škole a na pracovišti, kde nemocní nejčastěji zažívají pocity studu, nízké atraktivity, samoty a frustrace. Kvalita života v kůži pacienta s lupénkou je srovnatelná s kvalitou života onkologických pacientů.
Zmařené sny kvůli psoriáze
Z výzkumu iHETA zaměřeného na kvalitu života pacientů s lupénkou vyplývá, že přes 70 % z nich se v poslední době cítilo nepříjemně kvůli tomu, jak vypadá jejich kůže. 63 % pacientů přizpůsobilo stavu své kůže výběr oblečení a u 70 % dotázaných dokonce ovlivnil vzhled kůže společenské a volnočasové aktivity. Přes 43 % pacientů se někdy kvůli tomuto onemocnění vyhýbalo kontaktu s lidmi a společenských událostí se účastnili jen omezeně. Necelá polovina (47 %) pacientů s lupénkou udává, že jim tato nemoc plně či částečně znemožnila vytouženou kariéru nebo volbu oboru.