Pražský patriot Hašek možná mystifikoval Mussoliniho
28. dubna 2013 10:03
Jaroslav Hašek do svých čtyřiceti let, kdy zemřel, prožil několik období, která se podepsala na jeho zdraví. Nejdřív byl bohémem, který se rád toulal a doslova žil jako bezdomovec.
Pak za 1. světové války narukoval, posléze přešel na stranu bolševiků, stal se velitelem města Bugulmy a vůbec nepil! Po návratu se vrátil k původnímu životnímu stylu a nebýt úspěchu Dobrého vojáka Švejka, asi by umřel ještě dřív hlady.
Mussolini psal o Husovi
Původně úředník v pražské bance Slavie dostal kvůli svým toulkám výpověď z teplého místa. Vrcholem asi bylo, když byl v Krakově zavřen za potulku. Mnohokrát byl vyslýchán na policii. Napravit se snažil jen, když se zamiloval do budoucí manželky Jarmily.
Napsal tehdy za rok 64 povídek, což mu vyneslo slušné peníze a svolení rodičů nevěsty k sňatku. Jenže idyla vydržela jen rok a Hašek zas odešel pro pivo a vrátil se za týden.
Někdy v té době před 1. světovou válkou, pobýval Hašek v italském Terstu. Tenkrát prý tu také hledal podklady pro svou knížku později nechvalně známý fašistický vůdce Benito Mussolini.
Podle režiséra Víta Olmera, který natočil o Haškovi dokument Toulavé house, je velmi pravděpodobné, že se oba mladí novináři (Mussolini se narodil ve stejném roce jako Hašek) v některé z místních hospod potkali.
Aspoň Jaroslav Hašek prý později o tom mluvil. A jakou knihu dával tehdy levičák a socialista Mussolini dohromady? Málokdo ví, že to byl spisek o našem národním hrdinovi Janu Husovi.
Tato kniha později v Itálii vyšla pod názvem Jan Hus, muž pravdy. Vít Olmer, který ji má ve své knihovně, tvrdí, že historie je v ní dost zkreslená. Je to kvůli tomu, co Hašek Mussolinimu vyprávěl? Nebylo by divu, protože Hašek byl znám jako velký mystifikátor.
Strana pokroku v mezích zákona
Jaroslav Hašek byl také velkým pražským patriotem. Svou recesistickou Stranu pokroku v mezích zákona samozřejmě zakládal v pražských hospůdkách (konkrétně v restauraci Kravín na Vinohradech), kde také pořádal její schůze.
Karikoval v ní tehdejší politický systém rakousko-uherské monarchie. O tom, jaký byl i v životě humorista svědčí například jeho příhoda z hodinového hotelu U Valšů na Praze 1, kde se zapsal do knihy hostů pod ruským jménem a napsal, že přijíždí z Kyjeva. Byl zatčen jako ruský špion a na vysvětlenou prohlásil, že zkoušel, jak je rakouská policie bdělá!
Bohužel brzy po válce těžce onemocněl, na čemž se podepsal jeho životní styl a odstěhoval se do Lipnice nad Sázavou, kde také psal a později diktoval Osudy dobrého vojáka Švejka. Doprovázela ho družka Šura, kterou si přivezl z Ruska a která také po jeho smrti zdědila většinu majetku. Zemřel 3. ledna 1923 na selhání jater, slinivky i dalších orgánů.