Pražané se před 175 lety dočkali druhého mostu, za přechod platili krejcar
6. listopadu 2016 16:00
Vybírání mostného
Za přechod pražských mostů se před zavedením korunové měny dával jeden krejcar, šlo ale pořídit i předplatné, kdy člověk za deset krejcarů dostal 11 kovových známek určených k hrazení mostného.
Za kolo či dvoukolový trakař se platily dva krejcary, dětský kočárek a čtyřkolový trakař stál čtyři krejcary a kůň šest krejcarů. Mýtné ale neplatili všichni – vojáci a policisté v uniformě mohli přejít zdarma. Výběrčím mostného prý Pražané říkali všelijak, třeba datlové, protože „klofali" z misky drobné mince.
V Praze po dlouhá staletí překlenoval Vltavu pouze jeden most – Karlův. Most císaře Františka I. se stavěl od roku 1839. Svůj název dostal po bývalém císaři Františku I. Spojoval Národní třídu, která se tehdy nazývala Nové aleje, přes Střelecký ostrov s Újezdem a Malou Stranou.
Autorem projektu byl inženýr Bedřich Schnirch, který měl v té době za sebou výstavbu řetězových mostů ve Strážnici na Moravě (první řetězový most na evropském kontinentu) či v Lokti nad Ohří. Stavbu provedl podnik českobudějovického průmyslníka a stavitele Vojtěcha Lanny.
Celková délka mostu činila 412,7 metru, šířka mezi zábradlím devět metrů. Dvě totožné poloviny mostu byly spojeny mohutným zděným pilířem na Střeleckém ostrově. Každý z obou dílů měl dvě věže, na nichž spočívala ve výši 10,5 metru nad vozovkou ložiska mostních řetězů. Rozpětí středního pole činilo 132 metrů. Mostovka byla z měkkého dřeva.
Most byl monumentální stavbou, která přispěla k rozvoji Prahy a zejména Smíchova. Jeho problémem však byla nedostatečná nosnost. V roce 1857 se při přepravě obzvlášť těžkého vozu z Ringhofferovy továrny velmi prohnul a rozhoupal.
Od té doby byly tyto těžké transporty vedeny opět po staré trase přes Karlův most. Konstrukce mostu také nedovolila instalaci kolejí tramvajové dráhy, a vozy tehdy ještě koňské dráhy tak končily na obou stranách mostu, cestující jej museli přecházet pěšky. Most sloužil do roku 1898.