Plavecký stadion v Podolí slaví kulatiny, v roce 1965 ho otevřela spartakiáda

V Podolí se vyrábělo především hydraulické vápno a cement. Po ničivých povodních v roce 1891 se tamější cement použil na opravu poškozeného Karlova mostu. V následujících desítkách let těžba v Podolí kolísala, až během druhé světové války zcela zanikla.

V roce 1956 bylo rozhodnuto, že v zářezu vytěženého a opuštěného lomu vznikne plavecký bazén. Stavba začala na podzim 1959. Už v roce 1960 zde začal provizorní provoz venkovních bazénů o délce 33 a 50 metrů.

Provoz celého stadionu včetně vnitřního bazénu (teprve třetího v republice po Žilině a Olomouci) byl zahájen o pět let později mezinárodními spartakiádními plaveckými závody. Výstavba areálu, jenž se postupně rozrůstal a svým návštěvníkům nabízel stále nové atrakce, stála 48 milionů korun.

Od roku 1967 se dalo v jednom venkovním vyhřívaném bazénu plavat celou zimu, o rok později mohli návštěvníci relaxovat ve finských saunách.
Bazény v Podolí si Pražané oblíbili. V roce 1973 sem přišlo zhruba 2,3 milionu lidí.

V roce 1985 se podařilo napojit stadion na chladící systém nedaleké budovy Československé televize, která získala levný zdroj chladu pro klimatizaci, stadion zase na oplátku část tepla potřebného pro provoz.

Dodnes nemá o návštěvníky nouzi. Denně projde jeho turnikety v průměru dva a půl tisíce lidí, kteří mají kromě bazénů k dispozici například saunu, fitness centrum či tobogán. Bazén byl rovněž dějištěm řady sportovních událostí.