Oslabený organismus mu může podlehnout, několikrát se to loni stalo i v Praze
1. července 2016 08:16
Pneumokok ohrožuje nejčastěji nejmenší děti, starší lidi a chronicky nemocné. „Imunitní systém u dětí a seniorů nefunguje naplno. Zatímco u dětí se obranyschopnost buduje v průběhu prvních třech let života, u seniorů naopak klesá. Významně se snižuje po překročení 65 let,“ vysvětluje profesor Roman Chlíbek, vědecký sekretář České vakcinologické společnosti. V Praze se lidé nad 65 let věku s invazivním pneumokokovým onemocněním potýkali nejvíce ze všech věkových skupin.
Na prevenci přispívají pojišťovny
Staří lidé z IPO nejčastěji trpí zápalem plic, který se obvykle projevuje jako komplikace jiného onemocnění. Vhodnou a snadno dostupnou prevenci představuje očkování. „V současnosti máme pro dospělé k dispozici dvě vakcíny. Pro seniory starší 65 let je doporučeno očkovat oběma vakcínami, neboť se vzájemně doplňují,“ radí profesor Chlíbek. Na očkování proti pneumokokům přispívají pojišťovny seniorům nad 65 let věku již od loňského roku. O vakcíny lze požádat svého praktického lékaře.
Proočkovanost dětí spíše klesá
Závažný průběh mívá invazivní pneumokokové onemocnění u nejmenších dětí. O úspěšnosti léčby rozhoduje především časná diagnóza. Pokud lékaři neodhalí bakterii pneumokoka včas, dítě se může s následky onemocnění potýkat celý život. I tady odborníci doporučují očkování. Paradoxně se u nejmenších dětí proočkovanost aktuálně snižuje. „Zatímco v roce 2011 bylo očkováno 77 % dětí, o rok později klesla proočkovanost na 73 %. V roce 2013 pak již na pouhých 66 %,“ uvedla Zdeňka Jágrová z Hygienické stanice hlavního města Prahy. Pojišťovny hradí očkování proti pneumokokům i nejmenším dětem.
Pneumokok se přenáší vzdušnou cestou. Někteří lidé v sobě mohou bakterii nosit, aniž by onemocněli. Nakazit se je proto možné nejen od viditelně nemocného člověka.
Pneumokokové nemoci lze rozdělit na neinvazivní (slizniční, spadají sem lehčí formy zápalu plic anebo záněty středního ucha) a invazivní – u nich bakterie proniká i tam, kde je za normálních okolností sterilní prostředí. Tedy třeba do krve či mozkomíšního moku. Konkrétně se může kromě těžkého zápalu plic jednat třeba o sepsi (lidově „otravu krve“) anebo zápal mozkových blan (meningitidu). Právě invazivní formy končí často smrtí nebo vážnými trvalými následky.