Obětí Pražského povstání možná ještě přibude, historici po nich stále pátrají
7. května 2016 17:35
Přidejte si nás na domovskou Nyní prochází matriky a kartotéky a snaží se dopátrat dalších obětí bojů o osvobození Prahy. Tomáš Jakl z VHÚ řekl ČTK, že očekává konečné číslo kolem 3000 padlých. Během celého Květnového povstání českého lidu podle něj padlo asi 6000 lidí. Jasno není ani o počtu sovětských vojáků, kteří zemřeli při pomoci Praze.
První soupisy s téměř 1700 padlými obránci Prahy vyšly krátce po válce, od roku 1948 je ale nikdo neaktualizoval. Komunistický režim se totiž snažil význam Pražského povstání snižovat a naopak z propagandistických důvodů uměle zvyšoval podíl Rudé armády. Přesný počet bojovníků na barikádách a dalších obětí povstání v Praze nikdo nezjišťoval.
Bílé místo se pokusili zaplnit autoři knihy Padli na barikádách – Padlí a zemřelí ve dnech Pražského povstání 5. až 9. května 1945. Publikace byla vydána loni před oslavami 70 let od konce války. Podle Jakla při jejím sestavování historici pracovali především s dobovými úředními seznamy. Nyní se snaží projít i matriky nebo kartotéky.
Evidenci „pražských padlých" třeba podle Jakla často unikají mimopražští bojovníci. Jejich těla si totiž někdy příbuzní odvezli do jejich domovů a do oficiálních seznamů se tak nedostali.
Historici se snaží zjistit i to, kolik padlo při osvobozování Prahy rudoarmějců. Většinou se v současné době uvádí, že za svobodu hlavního města zemřelo přímo na území Prahy několik desítek vojáků Rudé armády. Jakl jejich počet odhadl na 30. Přesnější určení podle něj komplikuje třeba to, že Sověti do Prahy přivezli i vojáky, kteří padli již dříve.
Na Olšanském pohřebišti jsou také pochováni vojáci, kteří zemřeli až po 9. květnu. Mezi příčinami smrti přitom mohou být i sebevraždy, autonehody, popravy nebo metylalkohol. Při zjišťování ruských jmen navíc situaci komplikují padlí Vlasovci.
Obránců Prahy a druhoválečných veteránů každoročně ubývá, v současné době jich je kolem 700. Na obraně Prahy se například na straně povstalců podílel Jan Turek, kterému v té době bylo teprve něco přes 15 let. Do domácího odboje ale byl zapojen jako spojka již předtím. Turek ČTK a České televizi řekl, že byl při stavbě první žižkovské barikády.
Tu povstalci postavili poblíž žižkovské sokolovny z těžkých vozů určených pro koňské povozy již 5. května ráno. Protože ale neměli dostatek zbraní, Němci je vyhnali. Později se žižkovské jednotce podařilo odzbrojit 30 příslušníků německé armády, vzpomíná Turek.
Tím vznikla bojová jednotka, se kterou se zúčastnil bojů o kulometná hnízda na Vítkově. Zapojil se i do obrany barikády na Pražačce, na kterou zaútočily německé tanky. Vzpomíná na smrt chlapce, kterého znal ze školy. Tomu se podařilo takzvanou pancéřovou pěstí zlikvidovat nepřátelský tank, sám ale při tom zemřel.
