Nevěra zůstane ve vztahu nadosmrti, tvrdí kartářka

Jak dlouho se věnujete výkladu karet a co vás k němu přivedlo?
Věštění mi bylo dáno do vínku, už jako šestiletá holka jsem žila s dvěma „bratry“ v hlavě. Máma myslela, že jsem cvok, tak mě táhla k psychiatrovi. Později mi kamarádka, dnes známá astroložka, vysvětlila, že je to úplně normální. Že jen vidím to, co většině jaksi není dáno. Čili jsem se s touhle schopností narodila. Vykládání karet se věnuji asi 17 let.

Jak to prospívalo vašim vztahům? Než jste s někým začala chodit, „prolustrovala“ jste si ho v kartách?
Není dobrý podřizovat tarotu život. Já šla do vztahu i tehdy, když karty říkaly, že nebude na furt. Nebo, že bude problematický. Třeba kvůli Praze.

Jak to?
Jeden muž mi natolik učaroval, že jsem ji opustila a přestěhovala se za ním do Varnsdorfu. Tam jsem ale zjistila, že Prahu miluji a nemůžu bez ní žít. Skončila jsem ten vztah a vrátila se domů. Když člověk neví, co chce, měl by aspoň vědět, co nechce. A já nechci žít jinde než tady.

Cítíte, kdo se ke komu hodí a kde to nebude fungovat? Třeba určitá znamení? Co takzvané osudové vztahy?
Stoprocentně. Jenže u znamení je to složitější. Hrají tady roli i domy, ascendenty, vzájemný horoskop. Některé Lvice si například berou Raky. Rak je vyloženě ženské znamení, rozkrájí se pro rodinu. Mnohé se ale rády smíří s mužskou energií a to ženské přenechají muži. Jiné chtějí toho chlapa. Co se sexu týče, není nad Štíra. Ten zmákne i tak chladné a prudérní znamení, jako je Panna. Osudový vztah nemusí být jen jeden a nemusí znamenat žádnou výhru. I manžel Simony Monyové (spisovatelka zavražděna svým manželem v roce 2011, pozn. aut.) byl její osudový partner – a jak to dopadlo! Všechny důležité vazby jsou otázkou karmy.

Co je podle vás ve vztahu nejdůležitější?
Mars a Venuše. Muž má zůstat mužem a žena ženou. Tradiční rozdělení rolí, tak jsme přece byli naprogramováni. Dává-li žena muži najevo, že ho k ničemu nepotřebuje, pěstuje v něm komplex, a postupuje proti přirozenosti světa, což se jí vymstí. Nejdůležitější je úcta. Umět si stále druhého partnera vážit. A to oboustranně. Kde tohle zmizí, tam to můžeme zabalit.

S čím k vám lidi chodí? Co říkáte, když cítíte něco špatného? Nemoc, neštěstí, smrt?
Chodí ke mně před operacemi, před nějakým důležitým krokem, v krizi. Objeví-li se například karty signalizující, že by operace mohla dopadnout blbě, navrhnu třeba jiný termín. Ale kroutím se jako dešťovka a chci, aby na to ten člověk přišel sám. Od karmického předurčení nikoho odklonit nelze. Cíl je dán, jen cesty k němu mohou být různé. Má-li někomu na hlavu spadnout květináč, tak mu na ni spadne, ať dělá, co dělá. Já lidem můžu ukázat jen jinou cestu, hezčí, příjemnější, aby si život a onu cestu lépe užili. Nikdy se nesmí říkat tragické věci, lidi potřebují světlo na konci tunelu! Nandat jim můžete jen tolik, kolik unesou. Není účelem rozhodit člověka víc, než jak přišel. Jsem za ty lidi pak do jisté míry zodpovědná.

Máte stálou klientelu, která se na vás pravidelně obrací? Co chtějí vědět ženy a co muži? Ptají se muži na lásku?
S klientelou to mám tak půl napůl. Ženy nejvíc řeší lásku. A nesnášejí zničující zprávy. Chtějí vědět, že ačkoli je manžel podvádí, jednou se znovu zamilují. No, s tou nevěrou je to vůbec blbé. Vztah poznamená, vrhne na něj stín, který tam zůstane nadosmrti. Most pak už nikdy není betonový, ale jen dřevěný. Ale víte, co je zajímavé? Ženy odhodlané k rozvodu se víc než na svoji budoucnost ptají, jestli to manžel zvládne. Jestli si najde novou ženu. Obecně je na prvním místě zajímá vztah, na druhém děti, na třetím práce. Muži to mají jinak. U nich je na prvním místě byznys, na druhém ženy, teprve na třetím děti. Prostě to, co kdysi reprezentoval mamut, dneska znamená práce. I muži se ptají na lásku, ale jen tu a tam. Není to pro ně typické.

Setkala jste se někdy s případem, že klient spíš potřeboval psychologa než kartářku? Co mu v tomto případě poradíte?
Samozřejmě! A v čem je rozdíl? Vždyť to, co dělám, je vlastně taky terapie. Nechávám lidi samotné dojít k rozhodnutí, nedělám je za ně. A oni si ke mně přicházejí něco potvrdit nebo vyzvednout z podvědomí do sféry vědomí. Vlastně to mají v sobě, jen to ještě nevědí, než jim vyložím karty. A moc důležité je, jaká slova volím. Odvykla jsem si používat výraz „dlouho“. Že něco bude dlouho trvat. Lidi to vnímají negativně. Termín „nějakou dobu“ vnímají pozitivněji.

Kdo tvoří vaši klientelu dle pohlaví, sociálních a věkových skupin? Pracujete spíš online či osobně? Kolik zákazníků vás týdně navštíví?
Převážně ženy všech věkových i sociálních kategorií. Mám potřebu lidi vidět, takže chodí buď osobně, nebo komunikujeme přes skype. Zvládám maximálně 3 až 4 klienty denně, nemůžu to sekat jako Baťa cvičky. Je to vyčerpávající, pokud se to dělá férově.

Věříte na Anděly? Na moc černé magie, woodoo? Je možné zabít myšlenkou?
Odkud pocházejí andělé, to nevím. Jsou to nadpozemské bytosti? Univerzální vědomí? Nejvyšší forma inteligence? Možná. Umím si představit myšlenku, která řídí celý vesmír. Každopádně s tím lze komunikovat a vždy je to příjemné. A woodoo? Ano, existuje. Lze ublížit myšlenkou, ale musí se to moc dobře umět a stojí to spoustu energie. Většinou to funguje jinak. Zabíjí panika, nikoli myšlenka nějakého šamana. Je třeba doručit, sáhnout si na něco. Představte si to asi takhle: nikoho nezabije, když mu někdo před dveře položí voskovou figurku. Ale spojí-li si ji s něčím, co zná, propadne panice a venku ho třeba přejede auto.

Z toho až mrazí. Tak raději z jiného soudku. Kolik za výklad karet berete?
Zastávám názor, že člověk tyhle schopnosti nemá zneužívat, dělat z nich byznys. Jinak mu to tam nahoře spočítají a schopnosti mu vezmou. Jasně, že člověk vydá energii a měl by za to něco dostat. U mě je tou pomyslnou hranicí pětikilo. Za to nakoupím jídlo na celý den. Hlavní zdroj příjmu by měl být jinde. Od kartářek, co si říkají o dva tisíce za hodinu, radím okamžitě utéct.

Daří se tomuto druhu podnikání v Praze?
Řekla bych, že ano. Možná je to vedlejší efekt ekonomického rozkladu společnosti, a to nejen u nás. Lidi se čím dál tím víc obracejí k duchovnu. Začínají sebe a svět vnímat v širších souvislostech. A myslím, že to je dobře.