Není zájem: v Praze ubývají poštovní schránky, je jich devět set. Dříve vypadaly jako truhly
12. března 2014 10:27
Přidejte si nás na domovskou „Poštovní schránky se ruší na základě nevyužívání schránky veřejností, případně žádá jejich odstranění vlastník objektu či pozemku. Při rušení poštovních schránek je vždy dbáno na zachování dostupnosti,“ uvedla pro server Pražský patriot tisková mluvčí České pošty Marta Selicharová.
Anketa
Kdy jste naposledy vhodili psaní do poštovní schránky?
Podle vyhlášky musí být na každých (i započatých) 1000 obyvatel nejméně jedna poštovní schránka, a to v případě, že se jedná o sídelní celek, který má nejvýše 10 000 obyvatel. Pokud má město více než 10 000 obyvatel (což jsou případy městských částí v Praze), vzdálenost k nejbližší poštovní schránce nesmí přesahovat jeden kilometr.
Najděte si „svou“ poštovních schránku v Praze: Seznam všech schránek v metropoli je zde.
Schránky musejí být u nákupních center či zastávek
Poštovní schránky musejí být umístěny především v místech, kam tamní obyvatelé pravidelně docházejí z jiného důvodu – tedy především poblíž nákupních center nebo zastávek veřejné dopravy. Vybírány musejí být každý všední den.
V sídelním celku s více než 10 000 obyvateli musí být nejpoužívanější část schránek vybírána i v sobotu a v městě s více než 100 000 obyvateli a v sídle kraje musí být zajištěno vybírání nejpoužívanějších schránek i o těch nedělích a svátcích, po nichž následuje pracovní den.
Poštovní schránka – odborně zařízení pošty, určené pro podávání obyčejných poštovních zásilek – má být opatřena štítkem s informacemi o dnech a časech výběru, názvem poštovního operátora a poštovní provozovny, která schránku vybírá, její adresou, telefonním číslem a informací o vybraných cenách základních služeb.
Na počátku, v 19. století, byly truhly
Podle informaci z Poštovního muzea bylo v 19. století rozhodnutí o tom, kde bude schránka umístěna, plně v kompetenci příslušného správce, poštmistra, který dobře znal místní poměry.
„Dá se říct, že na mnoha těchto původních místech se schránky dochovaly až do dnešních dní. Teprve nová doba si vyžádala přesná pravidla, a tak se dnes při rozmisťování poštovních schránek vychází ze Základních kvalitativních požadavků vydaných Českým telekomunikačním úřadem,“ uvedli zástupci Poštovního muzea na dotaz našeho portálu.
A jaká je historie poštovních schránek? V Poštovním muzeu v Praze je k vidění jedna z nejstarších poštovních schránek v republice, zhotovená ve 20. letech 19. století z dřevěné truhly. Pochází z poštovního úřadu v Jihlavě.
Kdysi se vzhled schránek neřídil předpisy
Podle ředitele muzea Jana Galušky byly u nás první poštovní schránky zavedeny v roce 1817. Nebývaly na rohu ulice, jak popisuje básník Jiří Wolker, ale u poštovních úřadů, a sloužily pro odesílání zásilek vnitrostátního poštovního styku, které platil příjemce.
„Nebyly proto ze začátku příliš rozšířené, šlo celkově o desítky kusů. Obvyklejší bylo, že zákazník podával poštovní zásilku na úřadě, na poštovní stanici. K rozkvětu schránek došlo až po roce 1850 v souvislosti se zavedením poštovních známek,“ uvedli zástupci Poštovního muzea.
„Zpočátku se vzhled schránky neřídil žádným předpisem a nejlépe k tomu účelu posloužily truhly s vyřezaným otvorem – vhozem. Jejich výrobu také podle pokynů a představ příslušného poštmistra zajišťovali místní řemeslnící, kteří je často neopomněli ozdobit namalovaným psaníčkem s červenou pečetí, aby snad každému bylo zřejmé, k čemu ta bednička slouží. Obvyklý byl německý nápis Brief – Einwurf, neboli vhoz na dopisy,“ uvedl Galuška.
V 70. letech 19. století byl definován vzhled schránky
Teprve až v 70. letech 19. století bylo definováno, jak má poštovní schránka vypadat. „Schránky mohly být dřevěné nebo plechové, měly tvar truhly nebo větší krabice s horním víkem, jímž se listovní zásilky vybíraly, a s vhozem čelním nebo s otvory po obou bocích, které bývaly kvůli ochraně před povětrnostními vlivy opatřeny různými druhy krytek,“ řekl ředitel muzea.
V roce 1891 zdokonalil poštovní schránku úředník ministerstva obchodu ve Vídni Karel Paris o technické vychytávky. Měla bytelnou konstrukci s litinovým rámem, plechovými stěnami a stříškou, aby po ní mohl stékat déšť či sníh. Její spodní část byla opatřena lyžinami, do nichž se zasunovala brašna pro výběr.
Poté, co poštovní zřízenec brašnu zasunul, otevřelo se automaticky spodní víko, vyklopilo se a obsah se vysypal do vaku z impregnovaného hrubého plátna s koženým vyztužením a sklápěcím kovovým rámem.
Unikátní schránky se objevily v roce 1931 v Praze
Parisky se záhy rozšířily ve velkých městech a vydržely celá desetiletí. Zcela neobvyklé a svým způsobem unikátní poštovní schránky se objevily v Praze v roce 1931.
Určeny byly pro leteckou poštu, čemuž také odpovídalo jejich umístění. Jedna byla v Jungmannově ulici, kde tehdy sídlila kancelář Československých státních aerolinií, druhá se nacházela na letišti ve Kbelích a třetí svůj účel plnila na budově hlavní pošty v Jindřišské ulici.
Později byly schránky vyměňovány za novější vzory. „V 90. letech minulého století byly plechové poštovní schránky nahrazeny novými, sklolaminátovými, od společnosti Variel, a. s., která se transformovala ze zručského odštěpného závodu Montážního podniku spojů Praha. Výrobce garantuje minimální životnost schránek 10 let. Listovní doručovatel má klíč, který umožní odklopit celou přední stěnu,“ uvádí Poštovní muzeum.
Jaké poštovní schránky mají ve světě
Zatímco v době, kdy žil básník Jiří Wolker (1900–1924), byly poštovní schránky v barvě modré, my je dnes známe oranžové, podobně jako naši sousedé Poláci a Estonci. Podle informací Poštovního muzea jsou ve Švýcarsku, Švédsku či Německu schránky žluté. Blankytně modrou barvu s bílými prvky mají dodnes například plechové schránky na Kubě, opatřené po straně jednoduchým visacím zámkem.
Ve Velké Británii se rozlišuji schránky podle konstrukce na sloupové, nástěnné a připevněné na sloupy pouličního osvětlení. Norské schránky jsou žluté pro místní zásilky a červené pro ty ostatní. Ve Spojených státech amerických, kde není monopol na poštovní služby, bývají schránky rozmanitých barev i tvarů.
