Němcová na Národní třídě: Zeman ponižuje Českou republiku, ztratil nad sebou kontrolu

Proč jste dnes přišla na Národní třídu?
17. listopadu sem chodím pravidelně. Tento den slavím dvoje narozeniny. Narodila jsem se poprvé 17. listopadu 1952 a podruhé 17. listopadu 1989, kdy začal boj za svobodu.

Dnes jste si donesla i červenou kartu na protest proti působení Miloše Zemana v roli prezidenta. Co byste mu vy osobně chtěla vzkázat?
Hlava státu se z titulu své funkce musí chovat tak, aby měla v očích občanů respekt. A to Miloš Zeman nedělá. Občany a celou Českou republiku svým vystupováním ponižuje.

Nelitujete, že předchozí politická reprezentace, kdy byla ODS ve vládě a vy místopředsedkyní Poslanecké sněmovny, rozhodla o přímé volbě?
Už se to stalo, žádná lítost tomu nepomůže. Nikdo nemohl čekat, že se v přímé volbě nepodaří zvolit slušného člověka. Že se to v České republice nepovedlo, není samo o sobě vina přímé volby. Je to chyba těch, kteří si vybrali reprezentanta, jakým je Miloš Zeman.

Proč myslíte, že v posledních týdnech přichází s kroky a výroky, které vyvolávají tak kritické reakce?
Nevím, zda to dělá z nějakého úmyslu odvést pozornost od svých zahraničních aktivit, které staví Českou republiku mimo civilizovaný svět, nebo jestli je to rozpad osobnosti, když si všichni vrabci štěbetají o jeho alkoholismu, nebo jestli je to ztráta kontroly. Nebo zda jde opojení moci, kdy si myslí, že si může dovolit úplně všechno. Možná to je kombinace všech těchto faktorů. Myslím, že pan Zeman nad sebou ztrácí kontrolu, což je pro nás všechny špatně.

Aktuálně zpochybnil brutalitu zákroku proti studentům na Národní třídě, což nejen u účastníků tehdejšího průvodu vyvolalo pobouření…
Pan prezident už asi neví, co říká. Je tu spousta lidí, kteří mají po zákroku dodnes trvalé následky. Určitě to nebyla žádná selanka, jak pan Zeman nyní prohlašuje.

Co byste při příležitosti 17. listopadu občanům České republiky vzkázala?
Aby byli odvážní a vzpamatovali se. Svoboda je možná pro někoho abstraktní pojem, ale bez ní se nedá dýchat, ani se bez ní nedá normálně fungovat v soukromém, ani v pracovním životě. Nedá se bez ní nic se životem dělat.