Navrátilec Garčar: S Tatranem myslím na ty nejvyšší mety
12. června 2013 09:51
Třicetiletý zkušený obránce sice dostal lákavou nabídku z Curychu, ovšem nakonec se kvůli rodinným důvodům rozhodl pro návrat domů. „Ve Střešovicích jsem hrál svůj nejlepší florbal a po loňském neúspěšném roce potřebuji získat radost ze hry víc než kdy jindy. Navíc si uvědomuji, že bych měl do klubu předat zkušenosti,“ dodává bronzový medailista ze světového šampionátu v roce 2010.
Po roce stráveném ve Švédsku jste opět v Tatranu. Jaké ve vás dřímají pocity?
Jsem se spoluhráči teprve dva týdny, takže zatím cítím především obrovskou dávku energie. Minulou sezonu mi chyběla přátelská a týmová atmosféra, proto jsem rád, že jsem se znovu mohl vrátit do známého prostředí.
S jakými cíly půjdete do další sezony?
V Tatranu je to se stanovením cílů poměrně jednoduché. Po nepovedené sezoně je úkolem získat vítězství v poháru i v extralize. Uvědomuji si, že takový cíl nebudeme mít sami, že i ostatní týmy prahnou po úspěchu, ale jsem maximalista. Potřebujeme mít jasně stanovenou metu, ke které směřujeme od začátku letní přípravy.
Rozhodoval jste se mezi návratem domů nebo setrváním v zahraničí?
Věděl jsem, že v Helsingborgu pokračovat nebudu, ale návrat nebyl hlavní možností. Trochu jsem přemýšlel o setrvání ve Švédsku, popřípadě o přesunu do Švýcarska. Nabídka z GC Curych byla hodně zajímavá a lákavá, ale rodinná situace rozhodla jinak, proto jsem se vrátil domů. To, že jsem se domluvil s Tatranem, bylo správné rozhodnutí.
Byla možnost jít i do jiného českého klubu? Co rozhodlo, že jste se vrátil do Tatranu?
Další varianty byly, ale v součtu všech důvodů je Tatran TOP! Právě ve Střešovicích jsem hrál svůj nejlepší florbal a po loňském neúspěšném roce potřebuji získat radost ze hry víc než kdy jindy. Navíc si uvědomuji, že bych měl do klubu předat zkušenosti.
Máte za sebou angažmá v Helsingborgu. Mohl byste porovnat tréninkové možnosti a celkové klubové zázemí v Tatranu a ve Švédsku? Asi to budou velké rozdíly…
Po sportovní stránce je Helsingborg naprosto průměrný tým. U nás jsou tréninky mnohem lépe připraveny, než byly tam. Rozdíl je pouze v důrazu a nasazení, které je po celou dobu, co je hráč na hřišti. Nikdo si nic nedaruje. U nás je trénink laxní, a proto pak těžko chytáme tempo utkání. Hlavně na mezinárodní scéně. Jinak Helsingborg je profesionální organizace. Dalo by se to přirovnat k prosperujícímu hokejovému klubu. O chod týmu se stará zhruba deset lidí a vše funguje na 100 %. Před rokem navíc postavili halu pro pět tisíc diváků za miliardu, což si v Česku nedovedu představit.
Ve Švédsku je florbal hodně populární. Myslíte, že je možné, abychom se i v tomto směru alespoň částečně vyrovnali severským zemím?
Ve Švédsku je florbal delší dobu, my se snad k takové popularitě časem taky dopracujeme. Samozřejmě je větší hlad v menších městech, kde není konkurence jiného sportu (Falun, Helsingborg, Warberg). Ve Stockholmu na tom tak dobře s diváky nejsou. To je prostě úděl velké nabídky. A myslím si, že u nás děláme florbal hodně dobře. Nevidím důvod, proč bychom nemohli dosáhnout stejných met jako v severských zemích. Asi nejzásadnější věcí jsou finance. Jakmile se začne florbal dělat jako byznys, dojde k přerodu od amatérismu k profesionalismu se vším, co k tomu patří. Tedy zisky, platy, diváci, tisk, vnímání společností. Jen je otázka, jestli je vůbec zájem takovou cestou v Česku jít.
Letos se druhým rokem o vítězi extraligy rozhodovalo v pražském Superfinále. Jak se vám tato myšlenka líbí?
Nejdříve jsem byl skeptický k novému systému, kdy místo celé série rozhodne o vítězi jedno utkání. Taky jsem si nebyl jistý, jestli bude takový zájem ze strany diváků, aby nebyla aréna prázdná. Ale když jsme se do Superfinále s Tatranem dostali, měl jsem po těle husí kůži. Ohromný zážitek. Věřím, že jako marketingový tah to bylo skvělé rozhodnutí, i když po sportovní stránce to není ideální. Maže se rozdíl ve výkonnosti, záleží na momentálním rozpoložení. Ale je to sport a pravidlo, které je třeba respektovat. Každopádně mým cílem je být znovu součástí toho cirkusu kolem. Protože výhra v takovém prostředí je něco neskutečného.