Den, kdy historický klenot ustoupil dálnici
16. března 2013 07:35
Přidejte si nás na domovskou Těšnovské nádraží bylo vybudováno v letech 1872 až 1875. Fungovalo jako konečná stanice tehdy dostavěné Rakouské severozápadní dráhy, která spojovala Berlín s Vídní.
Známý český architekt Karl Schlimpl dostal při realizaci nádraží volnou ruku a tak vznikla bohatě zdobená budova, který po zásluze vyvolávala pozitivní ohlasy doma i v zahraničí.
Brzy začala být považována za nejkrásnější nádraží střední Evropy. Nechyběly zde korintské sloupy, římský oblouk, sochy, štukové dekorace, závěsné lustry a portréty měst, jimiž dráha procházela. Před impozantní budovou přitom ležely jen tři koleje pro vlaky do Nymburka a Trutnova.
Nádraží se až do roku 1919 jmenovalo Praha – severozápadní nádraží, po té dostalo název po francouzském historikovi a politikovi Ernestu Denisovi, za války ho Němci přejmenovali na Praha – Vltavské nádraží, potom se vrátilo k předválečnému názvu a od roku 1953 neslo své poslední označení: Praha-Těšnov.
Marná snaha o záchranu
Význam nádraží postupně klesal. Poslední osobní vlak odsud odjel 1. července 1972, čímž byla stanice fakticky dopravně zrušena. Uzavřené nádraží postupně chátralo.
Kvůli přeložce inženýrských sítí a zavedení tramvajové dopravy na Hlávkův most v souvislosti s výstavbou magistrály bylo zbořeno severní křídlo budovy. Přesto se odborníkům, kterým nebyl osud nádraží lhostejný, podařilo prosadit zapsání budovy do Státního seznamu nemovitých kulturních památek.
Tato snaha o záchranu však přišla nakonec vniveč, protože úředníci rozhodli o demolici. Jako slabá náplast může posloužit fakt, že umělecké a architektonické výzdoby byly odneseny do depozitářů.
O definitivní zkázu budovy se 16. března 1985 během pár okamžiků postaralo čtyři sta kilogramů trhaviny.
