Když se kácí, jde hlavně o starostu „čtyřky“

Kauza začala již v prosinci roku 2011, když se jeden ze spolumajitelů rozhodl pokácet stromy na svém pozemku, který je jinak běžně přístupnou částí parku přilehlého k ulici Zelený pruh nedaleko Dobešky v Braníku.

V té chvíli se o dění v parku začali zajímat zděšení obyvatelé okolních domů a celou záležitost oznámili na radnici. Ta se pod taktovkou tehdejšího starosty Pavla Horálka (ODS) postavila na odpor a prostřednictvím příslušných úředníků se dala do boje s jedním ze spolumajitelů, „dřevorubcem“ Lubomírem Švecem.

Ve středu zájmu

V té chvíli se z celé kauzy stalo na několik měsíců velké mediální téma, jehož hlavní hvězdou byl již sesazený starosta Pavel Horálek a také jeho stranický kolega, radní Pavel Caldr, který vloni usedl na starostenskou židli právě po Horálkovi.

Radnice se rozhodla spor vyřešit tím, že od vlastníků pozemky nebo jejich část vykoupí. Následovalo licitování o výši kupní ceny i další nátlakové akce Lubomíra Švece, kterým padly za oběť další kmeny.

Ve svých vyjádřeních v radničním měsíčníku Tučňák se oba zmínění politici holedbají tím, že právě jejich zásluhou zůstane Zelený pruh i nadále přístupným parkem pro relaxaci místních obyvatel. A padají i slova o boji s agresivními developery, který v zájmu občanů bývalý starosta i celé vedení Prahy 4 musí denně svádět.

Není všechno zlato, co se třpytí

„Samozřejmě občané z okolí Zeleného pruhu se ozvali v momentě, kdy se tam začalo kácet a radnice začala jednat, potud je to v pořádku. Jenomže zhruba dva týdny před tím došlo k pokácení lipové aleje, která oddělovala Jihlavskou ulici od magistrály. A právě na tom je vidět, že vedení Prahy 4 ani tak nejde o ochranu zeleně. K této akci, která měla být v podstatě přípravou ke stavbě Administrativního centra Kačerov, radnice nevznesla jedinou připomínku, respektive k tomu svými rozhodnutími a povoleními aktivně přispěla, upozorňuje Mgr. Iva Kotvová, zastupitelka MČ Praha 4 za Stranu zelených.

Zajímavý je v tomto ohledu i fakt, že ke kácení téměř dvousetmetrové aleje došlo ve fázi, kdy občanská sdružení jako zástupci obyvatel okolních domů napadla územní rozhodnutí magistrátu, které stavbu 174 metrů dlouhé budovy umožnilo. Lidé totiž nepřišli „jen o zeleň“, stromy a keře byly jejich jedinou přirozenou ochranou před smogem a hlukem z blízké magistrály.

Jednou ano, jindy ne?

Podtrženo a sečteno to vychází tak, že radnice Prahy 4 rozhodně není institucí, která by se stavěla vždy proti „zlým developerům“. „Ve skutečnosti je to spíš naopak. Praxe v naší městské části je taková, že vedení radnice jde na ruku developerům a teprve v případě, kdy se lidé vzbouří, se začne tvářit, že je na jejich straně,“ říká zastupitel Petr Štepánek, který na radnici Prahy 4 působí již řadu let.

Za pravdu mu dává i vyjádření tehdejšího mluvčího Prahy 4 Michala Sochora, který kácení označil za zcela legální a úřad podle jeho slov nepostupoval v rozporu s verdikty soudů, na něž se odvolávají místní aktivisté. Mimo jiné jde o rozhodnutí městského soudu a současně i Nejvyššího správního soudu, jejichž výroky shodně praví, že do nadlimitně zatíženého území se nesmí umisťovat další stavby, které zátěž zvýší, byť jen nepatrně. Obří administrativní centrum by přitom do této oblasti denně přivedlo podle odborníků až tisícovku aut.

Co bude dál, se neví

Vrátíme-li se ke kauze Zelený pruh, můžeme konstatovat, že zdejší zeleň je podle všeho zachráněna. Vedle toho, že územní plán zde zástavbu neumožňuje, navíc místní aktivisté požadují po magistrátu ještě další kroky k ochraně zdejší zeleně. Opoziční zastupitelé i místní obyvatelé to ale ani tak nevidí jako jednoznačné vítězství.

„Osobně se domnívám, že celá ta akce kolem „kácení zeleně na Zeleném pruhu“ a její mediální prezentace bylo zřejmě do značné míry jakési PR radnice. Otázkou je, k čemu všemu to mělo sloužit,“ říká Iva Kotvová.

Také braničtí se bojí, co se může stát v jiných lokalitách. „Je dobře, že se v případě Zeleného pruhu podařilo situaci vyřešit, otázkou ale je, zda tehdejšímu starostovi šlo skutečně o zeleň, nebo jen o politické body. Osobně jsem přesvědčen, že v mnoha jiných případech, kdy se lidé neozvali, rozhodovala radnice tak, že to s ochranou zeleně nebo bojem proti developerům nemělo společného vůbec nic,“ míní branický rodák Radim Horký, který kauzu ve svém sousedství bedlivě sledoval.