Jsi populista, vyčítají Okamurovi konkurenti. Je to hloupá nálepka, brání se senátor

Tomio Okamura o populismu:

Závisí na tom, jak pojmeme definici populismu. V tom negativním smyslu se populismem míní podbízení voličům. Tedy, když jim říkáme, co chtějí slyšet, aby nás volili – například když ODS a TOP 09 před minulými volbami tvrdily, že levice zvedne daně a utratí je, a pravice je nezvedne a bude šetřit. Hned po volbách však daně zvedly, což je však spíše než populismus přímo podvod na voličích.

V souvislosti s událostmi v Řecku bylo před třemi lety téma šetření neajtraktivnější téma pro voliče a tak ho TOP 09 a ODS hodily jako vějičku voličům. Přitom už voličům tyto strany nesdělovaly, že pojetí úspor v jejich podání je velmi specifické – tedy šetření na chudých a investicích a naopak rozhazování v rámci rozkrádání veřejných peněz.

Populistické je také strašení komunismem nebo leckteré rádoby protikorupční výkřiky. Populistické je také falešné obviňování z populismu. Co dělá populismus populismem? Je to lákání voličů podle aktuální poptávky bez nějakého reálného programu. V čem bych mohl být populista? V mém prosazování absolutně nepopulární obnovitelné energie? Nebo v donedávna zesměšňované přímé demokracii?

Hrací automaty jsou podvodná hra na hru

Jeden novinář mi nadhodil, že populistický je zákaz výherních loterijních přístrojů. Jak tomu je doopravdy? Máme tu statisíce obětí závislosti na hracích přístrojích, které nepřináší absolutně nic ani hráčům ani společnosti. Generují pouze miliardové zisky provozovatelům, ale společnost platí za tyto gamblery extrémní náklady. Herní závislost je regulérní nemoc, závislost stejná jako závislost na drogách.

Přináší naprosto stejné důsledky – rozpad rodin, společenskou degradaci, kriminalitu, sebevraždy i vraždy.

Pro mne je absolutně nepřijatelné, aby stát parazitoval na lidském neštěstí. Jediným systémovým řešením je zákaz hracích přístrojů i her online. A rozlišuji mezi hazardem, kdy v pokeru máte rovnocenné šance s protivníky, a při hře s bednou, která je naprogramovaná, a ve výsledku vás o peníze prostě musí připravit. To je podvodná hra na hru, v níž nemáte absolutně šanci.

Nic není populistické na tom, že jsem jako první začal veřejně hlásat nutnost radikální změny systému – nikoli jen posilování demokracie vybranými prvky, ale je třeba změnit systém od kořenů. Nikdo totiž po takovém řešení nevolal – své stoupence a voliče si naopak v těchto dnech sami „vychováváme“ osvětou, kdy se občanům snažíme vysvětlit, že změna systému je jedinou cestou ze stále se zhoršujících opakovaných politických krizí, že to je také klíč k systémovému řešení korupce a mnoha dalších problémů v naší zemi.

Prostě jeden hlupák plivl jedovatou slinu

Protože základem je velmi nízká odpovědnost odpovědných a to na všech možných postech. Špatně funguje nejen politika, ale třeba i justice a další oblasti a klíčem k nápravě je jediné – neodpovědným politikům a soudcům změnit mantinely tak, aby se museli za každé rozhodnutí zodpovídat přímo občanům, a v případě selhání budou moci občané či systém špatně fungujícího jedince rychle vyměnit. To je něco, o co usilovaly moudré hlavy po celé planetě, po celé lidské dějiny a je to něco, čemu se elity po celé dějiny brání.

Ano, je pravda, že v tomto boji se musím obracet a spolehnout jen na prosté občany. Protože svobodu nesvobodným nikdy nedaly zdarma elity, ale nesvobodní si ji musí vybojovat. V angličtině není význam slova „populism“ negativní, označuje strany, jejichž programem je boj „lidu" proti „elitám“. V tomto ohledu mě za populistu – člověka, který zastupuje prosté proti vyvoleným – označit můžete.

Označení populista je přece škatulka – nikdo už nad ním nepřemýšlí – prostě jeden hlupák plivl jedovatou slinu a ostatní bez přemýšlení papouškují. Témata, kterým se věnuji, se věnují prakticky všichni politici, a v důsledku si troufnu tvrdit, že s většinou z nich bychom našli v podstatě i shodu. Na rozdíl od většiny ovšem říkám mnoho věcí daleko víc natvrdo – tak jak si to všichni myslíme včetně oněch politiků.

Ale mnozí z politiků se bojí pojmenovat věci pravými jmény, protože buď nemají odvahu ani schopnosti tyto věci reálně řešit, nebo se bojí médií ovládaných intelektuály. Jsem pro mnohé nepříjemná konkurence a tak když není argument, tak se hodí alespoň dehonestace pomocí škatulkování.

Hostina vyvolených v devadesátých letech

Všichni jsme z určitého úhlu pohledu zčásti populisté, jelikož všichni, kdo chtějí být zvoleni, musí umět najít témata, která trápí lidi a hledat jejich řešení. Hledání palčivých témat a jejich řešení je ostatně smyslem politiky. A samozřejmě spousta řešení se nedaří prosadit nebo jsou to jen plácnutí do vody – například volební systémy pana Karla Janečka.

Ale v tom bych neviděl populismus, ale jen hloupost. Více populismu bych viděl v naprosto lživém tvrzení pravice, že pravice šetří a levice rozhazuje, co pravice ušetří. Za tuhle lež bych lidi řezal rákoskou.

To, co náš stát vlastnil za komunismu, a kupodivu toho nebylo málo, pravicové vlády v devadesátých letech minulého století doslova rozkradly a nechaly rozkrást. Pravda, na té hostině se podíleli jen vyvolení, ze kterých se stávali milionáři a miliardáři. Ne, že by levice – tedy ČSSD – nic rozkrást nenechala, ale jsou to v absolutních číslech žabaři proti klukům z ODS a partě okolo Kalouska.

Autorem textu je senátor a spoluzakladatel hnutí Úsvit přímé demokracie Tomio Okamura.