Jak se liší názory Pražanů a zbytku republiky? Rozdíly jsou někdy propastné, tvrdí sociolog

Je rozdíl v tom, jak Pražáci a mimopražští vnímají celospolečenské jevy – třeba reformu zdravotnictví a s ní spojené poplatky?
Názory se různí podle generací. O zdravotnictví se zajímají především ti z přibližně 8,5 milionu dospělých Čechů, kterých se to týká, tedy spíš starší lidé. Mladé to moc nezajímá, protože se jich to ještě tolik netýká. Stejně tak třeba prodeje bytů zajímají lidi z paneláků, nikoli z rodinných domků.

A co tedy trápí všechny lidi – městské i venkovské?
Když se zeptáme občanů v celé České republice, co jim nejvíc vadí, ve valné většině odpovědí, že kriminalita nebo korupce. Tedy to, co se dotýká všech vrstev obyvatelstva. Při jiných otázkách je důležité samozřejmě především to, v jakém regionu a v jakých sociálních podmínkách žijí.

I když také v Praze přibývá sociálně slabších, stále se zde žije lépe než v jiných krajích, že…
Ano. A stále je to tak, že v Praze převažují pravicové názory, což vidíme na výsledcích všech možných voleb. Jinak je to ale celorepublikově tak, že od roku 1992 až 1995 stoupá počet levicově orientovaných občanů a klesá počet těch pravicových. Výrazně levicově orientovaných je nyní asi 20 %, k levici se ale hlásí celkově až 25 %. Výrazně pravicově orientovaných je 20 % a přibližně i tolik se jich k pravici hlásí celkově. Dříve to bývalo naopak.

Záleží na sociálním postavení dotazovaných

Co ti další?
Asi pětina lidí se o politiku nezajímá a téměř polovina lidí se považuje za středově orientované – ti se při volbách vrhají tam, kam je naorientují média, především veřejnoprávní televize.

Je to ale i tak, že se lidé mnohdy rozhodují podle svého sociálního statusu?
Ano. Podstata celého politického vnímání spočívá v tom, v jakém sociálním statusu lidé žijí, do jaké míry patří k chudším, středním či bohatým vrstvám. Není totiž pravda, že třídní rozdělení už neexistuje, i když se to dnes tak nenazývá. Většinu voleb rozhodují střední vrstvy.

V čem se liší postoje lidí žijících v Praze a v jiných částech České republiky?
Postoje a hodnoty lidí žijících ve velkoměstech, především v Praze, jsou oproti postojům lidí z venkova propastné. Příkladem mohou být třeba názory na výstavbu tunelu Blanka, o kterém ví celá republika – lidi z venkova to příliš nezajímá, ledaže by přijeli do Prahy a se situací se seznámili. Další rozdíly jsou dány především stylem života lidí.

Venkov průšvihy kolem Blanky nezajímají

Ale i mimopražské přece zajímá, co se v hlavním městě děje…
To ano, celá republika sleduje, co se děje v hlavním městě, zajímá je, co jím hýbe, není jim lhostejné dění na pražské radnici, zajímají je dopravní kauzy. Zajímá je, jestli se prodá pražské letiště, i to, že se nyní jmenuje Letiště Václava Havla, ale to už je spíš politický rozměr.

Nezajímá je ale zmíněný tunel Blanka…
Jak už jsem naznačil, tunel Blanka je samozřejmě kauza, která nemine hlavu žádného člověka v republice. Nicméně, venkovští nevnímají, jaký tam je „nepořádek“. Stejně jako nevnímají třeba problém s plánovaným zbouráním domu na Václavském náměstí.

K čemu se za minulého režimu konaly průzkumy veřejného mínění?
Ke všem možným oblastem. Od kultury, přes zdravotnictví, dopravu, životní prostředí, až po vztah k podnikům a zaměstnání. Co ale vedení tehdejší KSČ moc nezajímalo, byly názory lidí na politiky.

A co průzkumy dnes?
Dnes žebříčky popularity politiků sice máme, ale žádná sociologická výzkumná organizace se zase nezabývá třeba vztahem lidí ke kultuře. Otázky v dotaznících jsou navíc neúplné, nezachycují celé spektrum společenské oblasti. Některé agentury dělají chybu v tom, že dotazníkové šetření zabere tázanému třeba i hodinu – na to nemá manažer čas a babička to nemůže vydržet.

Dotaz musí být hlavně srozumitelný

Jakou další chybu v dnešních průzkumech vidíte?
Problém je třeba to, když jedna z agentur provádí průzkumy pouze na internetu, který asi jedna třetina lidí nemá, a z dalších dvou třetin s ním zdaleka všichni neumějí detailně pracovat. Ta agentura navíc z průzkumů vyjímá lidi nad 69 let, což je celý milion našich spoluobčanů.

Co formulace dotazů?
Je problém, když dotaz formuluje zadavatel průzkumu a nikoli agentura. Dotaz totiž musí být srozumitelný a nesmí být zavádějící. Ideální je, když zadavatel pouze sdělí, co chce zjistit, a v agentuře pak zformulují dotaz, aby mohli co nejvěrněji zjistit názory.

Nikdy je ale nezjistí zcela přesně…
To samozřejmě ne. Když si ale všimnete například výsledků volebních průzkumů, neliší se v tom, kdo by měl zvítězit v příštích parlamentních volbách – tedy, že ČSSD. Spíš se liší v procentech – to je dáno sítí tazatelů, kterou má každá agentura jinou.