Cyklus Architektky tentokrát srovná italský a polský přístup

Situace žen na poli architektury je zásadně odlišná než v roce 2003, kdy organizace Kruh představila veřejnosti projekt výstavy a katalogu Povolání architektka. „Současný svět nabízí bohatší a rozmanitější příležitosti a architektky a historičky architektury v něm stále více nacházejí své místo,“ komentuje situaci Marcela Steinbachová, organizátorka akce. Už jen dle samotné logiky věci si však umíme představit možnosti uplatnění ve velkých evropských městěch a na venkově středoevropského prostoru. Takovou konfrontaci nám přinese představení práce mladé v Paříži působící Mariabruny Fabrizi s téměř o generaci starší polkou Małgorzatou Pizio-Domiczovou.

Mariabruna Fabrizi: Pole a stěna
Práce studia Microcities je ukázána skrze dva paralelní pohledy: na straně jedné přes své architektonické a urbanistické projekty, na straně druhé pak přes témata soustředěná kolem rozvíjejícího se online atlasu umění, architektury a médií Socks (dostupné na www.socks-studio.com). „Tento blog jsme začali psát v roce 2006. Ze začátku jsme zde s mým kolegou shromažďovali materiál, který se přímo nevztahoval k architektuře a sloužil spíše jako prostor pro obsah, který jsme chtěli uchovat a analyzovat. Časem se z něj stal hybrid mezi magazínem a rozrůstajícím se vizuálním atlasem,“ popisuje vznik atlasu Fabrizi. Obě vrstvy jsou do jisté míry propojené a navzájem se ovlivňují. Veškeré projekty ateliéru vznikají jak na základě výzkumu, soutěží a zakázek, tak i skrze tvorbu textů a kurátorské aktivity.  

Mariabruna Fabrizi studovala na Univerzitě Roma Tre v Římě a je zakladatelkou a partnerkou pařížského architektonického ateliéru Microcities. Společně s Fosco Lucarellim v současné době provádí nezávislý výzkum realizovaný na stránkách Socks-studio.com. Je spolukurátorkou hlavní expozice na Architektonickém Trienále v Lisabonu nazvané Forma formy, které se uskuteční na podzim letošního roku.  V roce 2014 svou práci prezentovala také na Biennale ve Venezii.

Małgorzata Pizio-Domicz: Architektura a maloměsto
Přednáška představí první vlastní projekty a realizace vytvořené ve státní sféře i ty, na kterých Małgorzata Pizio-Domicz pracovala se svým manželem ve vlastním studiu. M. i A. Domicz je malý rodinný ateliér, který zpracovává návrhy budov v Opole v Polsku a blízkém okolí. Snaží se o důstojnost a jednoduchost blízkou minimalismu, což jak tvrdí autorka: „V regionálních městech, jako je Opole, není ani obvyklé, ani snadno přijímané.“ Podobná situace panuje v českých poměrech.  Mezi její nejzajímavější projekty patří např. rekonstrukce budovy Artpunkt – centra uměleckého vzdělávání v polském Opole, kde se Małgorzata s manželem museli vypořádat se špatným stavem dlouho neudržované budovy i s náročným stavebním programem. Architekti dům zcela přebudovali. Pro opláštění celé svatby byly zvoleny průsvitné desky z plastu, které jsou k fasádě přichyceny nepravidelně rozmístěnými nerezovými kotvami. Do míst prázdných oken vsadili LED světla, která po setmění a při rozsvícení vytvářejí dojem fasády s pravidelnou mřížkou oken.

Małgorzata Pizio-Domiczová vystudovala architekturu na polytechnice v Poznani. Mezi lety 1980–1990 pracovala ve státních projektových podnicích. Od roku 1990 spolupracuje s Antonim Domiczem. V roce 2014 byli společně vyznamenáni čestným oceněním SARP, což je nejvyšší cena polské Asociace architektů za celoživotní dílo.