Co (ne)dělat, když najdete ježka: dát mu konzervu pro psa je jako cpát kojence rohlíkem

„To je jako dávat nedonošenému kojenci rohlíky, byla by z něj tlustá koule, ale neměl by vápník, měl by odvápněné kosti, neměl by svalovinu, neměl by vyvinuté lautr nic, ani zuby,“ říká. Ona dává ježečkům šváby, holátka od myší a brouky. „Prostě co nejvíc proteinů,“ podotýká.

Další hloupostí jsou podle ní tvrzení, že ježek by snad měl být sám. „Naopak, malincí ježci se zcentralizují, udělají hnízdo, je jich tam hodně,“ říká. „Když někdo najde ježka, rozhodně si ho nemá brát domů. Nechť kontaktuje záchrannou stanici, kde tomu rozumí. Navíc: bez povolení nemůžete doma volně žijící zvíře mít,“ říká.

Nevyhovující systém ochrany

Podle Šimkové je vůbec v Česku nevyhovující systém záchrany volně žijících druhů zvířat. Zásadní problém vzniká již v zákoně o ochraně přírody a krajiny, který stanovuje péči komplexním způsobem o všechny druhy v jedné záchranné stanici.

„Péči o volně žijící živočichy je nutné rozdělit na jednotlivá pracoviště vyhovující různým druhům,“ říká. „Záchranné stanice pro volně žijící zvířata by měly splňovat kriteria vědeckých institucí a klinik. Celý systém záchrany volně žijících zvířat by pak měl být druhově rozdělen tak, aby se mohly jednotlivé druhově vyhraněné skupiny zvířat odborně vracet zpět do přírody,“ uzavírá.