Čestmír Císař exkluzivně o Pražském jaru

Vzpomínky Čestmíra Císaře na rok 1968:

Nebylo snadné vymanit se ze sevření poststalinovského systému s prvky autoritářského vládnutí v čele s Antonínem Novotným, avšak narůstající myšlenkový a organizační pohyb uvnitř strany, podporovaný stále větším počtem občanů, se posouval rok od roku kupředu. Až vyústil v nezadržitelné směřování k vyhraněnému programu demokratizace, odpovídajícímu původním kořenům socialistického hnutí předchozí více než stovky let.

Akční program z dubna 1968 byl počáteční etapou vskutku revolučních proměn, směřujících k likvidaci překonané diktatury strany k syntéze socialismu a demokracie, ovšem i odlišné od demokracie prorostlé kapitalismem. Politický systém měl plně odpovídat lidským právům a svobodám. Ekonomická sféra měla představovat smíšené formy státní, družstevní i soukromé, spolu s obnovením funkce trhu a konkurence. Bylo cílem pečovat o duchovní oblast, kvalitní úroveň vědy, vzdělanosti, kultury a umění, starat se o sociální zabezpečení zdraví, práce, stáří i tělovýchovy a sportu.

Má účast v tomto historickém experimentu, který budil mimořádnou pozornost i v zahraničí, spočívala ve sféře duchovní a politické. V tvorbě a realizaci promyšlených pokrokových změn. Složitost nastoupené cesty, úspěchy a překážky, i prohru po vojenském zásahu v srpnu 1968 jsem se snažil podrobně zaznamenat ve svých Pamětech.

Soudobým „spasitelům“ navzdory

Od Pražského jara uplyne letos 45 let, v nichž se odehrávaly v naší zemi mnohé proměny, ovlivněné i rozporným vývojem ve světě, stiženém vlnou globalizace s jejími pozitivními i negativními důsledky. Ve světle tohoto procesu, který ani zdaleka neobsahuje ideály tehdy nadějné i reálné, jsou zatlačovány do pozadí i nezbytné prvky demokracie kapitalistické.

Do popředí se stále mohutněji vysouvá jako prvořadý prvek politického systému konkurence v ekonomice, s neúprosným potlačováním sféry duchovní a sociální, to vše ve jménu honby za tzv. růstem. Oblast politiky se stává pouhou služkou tohoto trvale kritizovaného procesu, jehož vyústěním může být i zatím nepředstavitelná katastrofa.

Člověku se nabízí „svoboda“ buď se tomu procesu podřídit anebo ztroskotat ve snaze žít plnohodnotně, lidsky, s jistotou budoucího blahobytu v podmínkách vzájemné součinnosti všech plodných činností od produktivity po odpočinek.

Ideály Pražského jara, které vedle obnovy národní samostatnosti v roce 1918, provázené nejlepšími tradicemi tisíciletých dějin soustředěnými v gigantické osobnosti T.G. Masaryka, považuji za stále silné a inspirující, a to i přes snahu soudobých „spasitelů“ je ignorovat a pohřbívat do zapomnění.

Další příspěvek Čestmíra Císaře, tentokrát k politickému a společenskému vývoji po roce 1989 si budete moci přečíst na www.prazskypatriot.cz v sobotu 16. února.