Černá labuť, která rozumí slovensky

Ze začátku se říkalo, to je ten dům vedle Bílé labutě, ale dnes s klesající slávou obchodního domu už Pražané vědí, že v Černé labuti najdou dole knihkupectví a nahoře příjemnou kavárnu s galerií a večerními představeními.

Eva Jiřičná svůj úkol splnila dokonale. Sálek je ze dvou stran prosklený a z jedné strany na něj navazuje terasa vedoucí nad pražské domy. Ideální prostředí pro letní divadlo, při němž se postupně stmívá a svou roli tu pak hrají i hvězdy.

Programovou šéfkou Café Teatru od jeho začátku je Iva Beňačková. „Už před těmi třinácti lety jsme věděli, že tu nad Prahou chceme vytvořit zázemí pro různé druhy malých umění, které jdou mimo oficiální scény,“ říká.

„Zároveň tu v Praze nebyl prostor pro soustavné představení toho, co dělají slovenští divadelníci a výtvarníci. Proto jsme se rozhodli repertoár i galerii částečně věnovat také malým žánrům ze Slovenska,“ pokračuje.

Hamlet po Slovensku

A tak tu vzniklo například legendární představení Zuzany Krónerové Shirley Valentine od britského autora Willy Russella, se kterým přišla mnohem dříve než Simona Stašová, která s ním sklízí úspěchy na velkých pražských scénách.

Komorní komedie typu one woman show je přesně to, co hledají ženy středního věku – je totiž o osvobození od každodenní rutiny.

Černá labuť v průběhu let také představila slovenské šansoniéry, hudebníky, režiséry i výtvarníky. Poslední dobou tu často hostuje mladé Túlavé divadlo z Bratislavy, které neustále překvapuje novými pohledy na klasiku. Zastupuje takové žánry, jakými proslul například Semafor. Kromě klasiky totiž jeho herci komentují i současnou politiku a vztahy mezi našimi národy. V každém případě je to velká zábava.

Mel Gibson i ukrajinská uklízečka

V Café Teatru se objevují pravidelně také mnozí čeští herci, kteří si rádi zahrají v minimálním obsazení a s minimálními rekvizitami. Už od začátku s touto scénou spolupracuje vynikající Zuzana Bydžovská.

Například v Lidském hlasu, dramatu Jeana Cocteaua a v režii Alice Nellis, je dosud nedoceněná. Uvádějí tu i známé Monology vagíny nebo Mrchy, v nichž vystupují herečky kolem Dáši Bláhové.

Nedávno tu měl premiéru Martin Trnavský s one man show Kolega Mela Gibsona, v níž hraje herce, který se jednou v životě v letadle potkal s Melem Gibsonem a z toho žije, když je právě zatčen policií za loupežné přepadení banky.

Martin Trnavský je ve hře skvělý i jako zpěvák a tanečník. „Pokud chcete zažít Ester Kočičkovou v její životní roli ukrajinské uklízečky, pak se přijďte podívat na její představení Úklid,“ doporučuje Iva Beňačková.

Anebo Falstaff…

Není nutno vyjmenovávat, co všechno se na zdejší scéně po těch třináct let objevilo anebo objevuje, důležité je, že v Praze vznikla nenápadná scéna bez snobského nádechu, na níž můžete vidět skvělé divadlo, ale také slyšet poezii, šansony, starý dobrý swing nebo zhudebněné villonské balady s texty Michala Horáčka.

V současné době těmto všem lahůdkám dělá kulisu výstava kostýmních návrhů Josefa Jelínka nazvaná Falstaff, dvaadvacátý důstojník a pátá květinářka. Výtvarník navrhoval mnoho let kostýmy například pro pražské Národní divadlo.

Výstavu tu máte možnost vidět do 8. března. Mimochodem, nejen při představení, ale také přes den, kdy je tu otevřena příjemná kavárna.