Ať vidí, jak se se jejich chování odráží na ženách, zve Hana Kusnjerová muže na Odhalenou pravdu

Proč jste se rozhodla účinkovat v této hře? Přeci jen spousta lidí se dívá na tančení na tyči poněkud skrz prsty.
Spolupráci mi nabídnul producent a herec Radim Fiala, se kterým jsem se seznámila na jednom dřívějším natáčení. Už když jsem měla scénář rozečtený, věděla jsem, že se mi tato hra líbí a rád bych v ní účinkovala.

Čím vás zaujala?
Tématem. Potká se šest žen různého věku na něčem tak netradičním, jako je kurz tančení na tyči. Navíc u mne šlo i o výzvu fyzickou, protože jsem se dříve intenzivně věnovala tanci a sportu.

Umíte už tančit na tyči?
No, něco umět musím, jinak bych se na pódiu ztrapnila (smích). S kolegyněmi jsme se naučily základy a různé triky. Můžu prozradit, že diváci se o tom přesvědčí především na úplném konci hry, kdy je čeká naše společná choreografie.

Jaké byly reakce diváků na listopadové premiéře v Brně?
Trochu jsme se reakcí obávaly. Přeci jen jde o tragikomické představení, takže jsme řešily, jestli, a v jaké míře, se budou diváci smát. Nakonec jsme byly velmi mile překvapené, že je to tolik baví. Všechna doposud odehraná představení končila děkovačkami ve stoje, což je pro herce ta nejlepší odměna.

V anotaci představení se píše, že jde podnětnou hru pro ženy, o ženách, a že by ji rozhodně měli vidět i muži. Souhlasíte?
Ano. Je důležité, aby muži viděli, jak se jejich postoj k životu a chování odráží na ženách. Vztah někdy dospěje do momentu, kdy už se s ním nedá nic dělat, už se z něj dá jen vyjít. Muž zaujme postoj, se kterým už žena nic neudělá, pouze ho musí přijmout a ideálně se zařídit, tak aby sama byla šťastná. Ženské životy jsou velmi ovlivněny bytím, nebo nebytím s muži. Jsou to základní vztahy, pilíře, na kterých staví většina žen svůj život.

Takže lze Odhalenou pravdu vnímat tak trochu jako vztahovou terapii?
Proč ne. Ale je potřeba mít na paměti, že hra hodně pracuje s nadsázkou a glosuje. Ale jsou tam i vážné situace. Reakce mužů bývá taková, že se v tom vidí a poznávají. Nečekaly jsme, že muži hru takto přijmou.

Kde vás mohou diváci ještě vidět?
Poslední čtyři roky jsem intenzivně hrála v Divadle Komedie. Divadlo je ale nyní už nějaký čas uzavřeno (od května 2016, pozn. aut.), náš soubor Company.cz se neměl kam přesunout. Na jevišti dále účinkuji nyní jen v divadelní společnosti Háta, která jezdí po celé republice, v Praze lze na její přestavení zajít do Divadla Palace Praha.

V televizi se s vámi setkávají diváci seriálu Ordinace v Růžové zahradě. Proč jste roli vzala?
Příležitost se naskytla v momentě, když jsem s koncem Divadla Komedie měla více času. Navíc mi byla sympatická seriálová postava tak trochu ztřeštěné Lady, o kterou jsem se mohla ucházet. Tak jsem si řekla, proč ne. Svého rozhodnutí nelituji, baví mě to a je to zase nová zkušenost. Příští rok mě televizní diváci uvidí v novém seriálu na České televizi Četníci z Luhačovic. Budu mít hlavní roli v jednom z dvanácti dílů.

A vaše plány na příští rok?
Chystá se debut mladého režiséra na konci léta, v něm bych si mohla zahrát. Na obzoru je dalších pár možností, ale nic není jistého, tak nechci nic prozrazovat.

Cítíte se být pražskou patriotkou?
Vnímání tohoto slovního spojení může být velmi individuální. Ale v souvislosti s vaším dotazem chci zdůraznit, že Prahu miluji a neskutečně jí fandím. Od narození jsme čtvrt století žila na Václavském náměstí, takže mám historické centrum takzvaně pod kůží. Ale jsem velmi zklamaná magistrátem.

Proč?
Je mi smutno z toho, jak funguje. Vnímám tu neúctu k lidem i prostředí v Praze. Několikrát jsem na magistrátu byla a musela komunikovat s různými odbory. Mnoho lidí tam myslí hlavně na sebe svůj profit.

Jak se díváte na vznik nových staveb po boku těch historických?
Moderní architektuře fandím, je dobře, že vzniká. Ale v centru Prahy se to musí dělat velmi citlivě, což se vždy neděje. Systém zastavování a rozprodávaní volných ploch v metropoli se mi nelíbí. V cizině je běžné, že když město vlastní pozemek, tak vypíše výběrové řízení na projekt, vybere vítězný a teprve pak hledá ve veřejné soutěži firmy, které záměr zrealizují za přesně daných podmínek. U nás je to tak, že se nejprve prodá pozemek a teprve potom se složitě jedná s investorem o podmínkách jeho projektu. Navíc se jedná téměř z pravidla o projekty stavěné jako investice, tedy projekty, které mají generovat peníze. Nikoli sloužit lidem žijícím ve městě. Často se ptám, proč se musí prodávat každý metr volné půdy? Češi už jsou bohužel často takoví, že jsou schopni prodat i židli, na které sedí.